BAD HABITS | kth

39

"Potřebuju pomoct!" spustila naléhavě, jakmile vstoupila do poradny Namjoona. Jenže tam nebyl...

Rebbeca si frustrovaně povzdechla, přičemž se snažila ze všech sil ignorovat vzrůstající paniku. Jen stěží s tím bojovala, jednoduše jí bylo zle a její úzkost si s ní pohrávala, jak se jí zlíbilo. Ale takhle to bylo vždycky. A vždycky to tak i bude.

Rozhodla se nakonec zůstat. 

Když neměl zamčeno, a poradnu tak měl přístupnou pro všechny, znamená to, že se vrátí? Že ano?

Rebecca zatraceně moc doufala, že se vrátí. Upřímně, byl její poslední nadějí. Ta však vyhasínala s každou další minutou čekání. Nakonec tam proseděla tři hodiny. Naprosto zbytečně. Byl už večer a venku panovala tma. Bylo směšné, že Namjoon jen pravděpodobně zapomněl zamknout svou pracovnu. Všechno bylo hrozně směšný. Ona se cítila směšně. Strašně se to v ní míchalo a mix emocí ji kopal ze všech stran. 

Potřebovala to utlumit. Sebe utlumit. Jinak se zblázní. Stačí tak málo a během vteřiny se zbortí jako domeček z karet. Nechtěla být na hranici, protože se bála, dařilo se to, ale teď přes tu hranici pomalu přepadává. 

Může se ještě zachránit?

Má vůbec smysl se zachránit?

A bylo takhle nechutně i Brooke?

Bože, muselo jí být ještě hůř. Vždyť ji zradila, určitě přesně tohle si Brooke myslela. Že ji zradila její jediná kamarádka, nejlepší kamarádka, s níž si přísahala, že tak to bude vždycky, že budou stát spolu proti celému světu, jelikož ten jejich byl o něco jinačí, než ten ostatních. 

Rebecce bylo jedno, že šla celá uřvaná po ulici. Zase ty pohledy... Jasně, že byly, ale nikoho skutečně nezajímala. Všichni kolem ní jen prošli. A tak to bylo v pořádku. Však proč by se o ni měl někdo zajímat? Proč, když si žádný zájem nezaslouží? Snad jen ten, kterého se jí dnes dostalo ve škole... Ani prodavač nijak nereagoval na její stav, když platila oříškovou čokoládu a alkohol. Všechno pak narvala do batohu a za doprovodu cinkotu lahví se odebrala zase o dům dál. 

Vždyť tohle jsi chtěla, říkala sama sobě v duchu. Chtěla jsi, aby tě všichni ignorovali, abys byla neviditelná, aby se všichni chovali, jako kdybys neexistovala. 

Teď ale potřebuje pomoc. 

Seriózně.

Potřebuje, aby jí někdo, naprosto kdokoli řekl, že všechno bude dobrý. 

Jenže je naprosto sama s vědomím, že je tou nejhorší na světě. Jungkook měl přece jen pravdu, udělal jí ze života peklo, dělal to celou dobu, ale myslela si, že je silnější a že nikdy nedojde k tomu, k čemu došlo dneska. Že všude po škole byly její fotky s Taehyungem a třebaže úplně nešlo o nic, co by mohlo někoho pobouřit, všechny komentáře k tomu vybízely. A navíc, pořád byla studentka. A on učitel. 

Posměch, sprostá slova, znechucené pohledy. Přesně tomuhle všemu dneska čelila. Propadnout by se bylo málo. 

Co mohla tedy dělat?

Jo, utlumit se.

Seděla na onom dobře známém mostě, přemýšlela nad Brooke a prosila o odpuštění všech nahoře.