BAD HABITS | kth

36

Po událostech onoho večera a noci nebyla vůbec v pohodě. Ale spoléhala se na svého učitele a na to, že opravdu ví, co dělá, a to přesně tak, jak ji o tom sám přesvědčoval. O tom, že se vše vyřeší. 

Rebecca mu připomněla všechny fotky. Ty, které vznikly ze situace, kdy se tenkrát náhodně setkali a on ji vzal na jídlo. A pak ty, které jí Jungkook v sobotní noc ukázal. Na nich bylo, jak Rebecca odchází z domova Taehyunga a ještě za jeho doprovodu. 

Nemluvě o tom, jak špatně jí je z toho, že ji Jungkook podle všeho sleduje.

Měla tak dvě možnosti. Buď se hroutit anebo doufat v zázrak. 

Když však vstoupila do jí velmi známého kabinetu, doufat přestala a to během pár vteřin, jakmile jí došlo, čeho je svědkem. 

"Co má tohle znamenat?" zeptala se tiše.

To, že jí nijak neodpověděl, ji znervóznilo ještě o něco víc.

"Proč si sakra balíte věci?" zeptala se znovu, tentokrát o něco důrazněji. 

"Posaď se," řekl jen a ona ho uposlechla.

"Ani čaj mi nenabídnete?" dotázala se po dlouhé době ticha a jeho neustávajícího balení věcí. 

"Jako kdybys ho opravdu chtěla."

Rebecca si nešťastně povzdechla. "Prosím, neříkejte mi, že odcházíte."

"Už to tak bude."

"To mi ale nemůžete udělat."

Chvíli na sebe zůstali mlčky hledět a Rebecca zase a znovu měla pocit, že se rozbrečí.

Možná mu neměla vůbec nic říkat. Nejspíš se snažil celou situaci vyřešit, přesně, jak slíbil a teď ho vyhodili. Zničila mu kariéru. Hned takhle na začátku. Kdyby Jungkookovi vše odkývala... Kdyby udělala to, co po ní chtěl... Měla by výčitky jen vůči sobě samé a s tím by možná dokázala žít. Ale tohle? Bylo jí zle ze sebe samotné.

"Není to tak, jak to vypadá," pokusil se ji ubezpečit. "Nikdo mě nevyhodil, pokud je právě tohle to, co si myslíš."

"Vážně?" Zažehnul se v ní malý plamínek naděje. "Tak... co to tedy znamená?"

"Odcházím sám. Bude to tak lepší. Jak pro mě, tak i pro tebe. Co se týče těch fotek, nedělej si s tím už žádné starosti. Vše jsem dal do pořádku. Pokud by ti ale Jungkook i nadále dělal problémy, obrať se na Namjoona, můžeš se na něj ve všem spolehnout. Slíbil mi, že na tebe dá pozor."

Rebecca nebyla schopna slov.

Odchází sám?

Proč jako?

"No tak, netvař se tak utrápeně. Budeme od sebe mít navzájem klid, přesně, jak jsi chtěla."

"Vy to vůbec nechápete," namítla.

"A co bych měl chápat? Rebecco, lidé se setkávají a pak se jejich cesty zase rozcházejí. Je to něco naprosto přirozeného."

Z jakého důvodu se cítila zrazeně?

"Nepovedlo se vám to," řekla po chvilce, co se utápěla v myšlenkách a v konspiračních teoriích. Protože tohle nebylo jen tak, třebaže se ji o tom snažil přesvědčit.

"Řekl jste, že radši budete sám, než abyste za sebou někoho nechal. Gratuluju, sám asi budete, ale necháváte za sebou mě."

"Rebecco-."

A myslete si o tom, co chcete."

Kdyby za ním do kabinetu nepřišla, odešel by si jen tak, bez jediného slova, bez rozloučení. A tak udělala to samé. Bez toho, aniž by řekla něco dalšího, se dala na odchod.