BAD HABITS | kth

34

"Nikoho by nenapadlo, že zrovna ty ještě někdy vyrazíš mezi lidi."

Vskutku.

Rebeccu to taky nenapadlo. Ale bylo to v rámci terapie. Kim Namjoon ji přesvědčil, že by se mohla zkusit trochu socializovat, když k tomu dostala příležitost. Rozhodně totiž nečekala, že ji spolužačka z hodin angličtiny pozve na její sobotní večírek. Sice neřekla ne hned, ale zprvu opravdu neměla v úmyslu kamkoli vyrazit.

Věděla proč.

Ale dala na Namjoona a na špetku naděje. A teď toho lituje.

Vedle ní se posadil Jungkook, v ruce měl plechovku piva stejně jako Rebecca, zatímco si dívku prohlížel uznalým pohledem.

Kdyby už nebyla zatraceně opilá, zvedla by se a odkráčela by někam hodně daleko, hlavně pryč od něj, ale obávala se následků, které by náhlé zvednutí mohlo způsobit. Nevěřila tomu, že by její nohy byly stabilní.

"Nebudeme si hrát na kamarády, a rovnou ti proto řeknu, abys ode mě vypadl."

Vážně, nebyla jí jeho společnost příjemná, husí kůži snad měla všude po těle.

"Máš pravdu, kamarádi jsme ani nikdy nebyli. Mezi námi šlo vždycky o něco jiného."

"Jsi nechutnej."

"A ty nepoučitelná."

Byť se snažila, nemohla potlačit zvědavost, tedy, chtěla vědět, co tím myslel, a ve tváři se jí tak usadil tázavý výraz.

"Slíbil jsem ti peklo a ty jsi ve všem tak neopatrná." Kroutil Jungkook hlavou, zatímco si ji naoko lítostivě prohlížel. "Abych byl upřímný, trochu mě to nudí, čekal jsem trochu větší zábavu, větší akci."

"Absolutně nechápu, o čem mluvíš. A pokud se nudíš, prosím, tu zábavu si hledej jinde."

"V žádném případě. Nevybral jsem si tě jen tak pro nic za nic. Ale budu fér, abys neřekla a dám ti na výběr. Ostatně, vždycky se můžeme nějak dohodnout. A protože jsi chytrá holka, tak se určitě rozhodneš správně. Nebo že bys snad hodlala zničit život někomu dalšímu?"

Jeho ruku měla na pravém koleni a v ten moment se jí vybavil onen večer.

Začalo to úplně stejně.

"Tak co, budeš ochotná se domluvit, nebo ne?" ptal se, zatímco její koleno zlehka stiskával.

Byla trochu v šoku, zamrzlá v pohybu, zatímco se jí hlavou honily všelijaké myšlenky.

Probrala se, až když ucítila jeho rty na krku.

Zprudka ho od sebe odstrčila, ale on se jen usmíval.

"Mám tě přesvědčit jinak než slovy?"

"Prosím, nech toho," zamumlala.

Nechápala, co sakra udělala, proč musí tyranizovat zrovna ji. Možná, že se ho přece jen trochu bála. A jenom si naivně namlouvala, že ne. To aby se před ním necítila tak moc slabá.

"Vždyť říkám, že se můžeme dohodnout. Protože pokud ti to nedochází, komplikuješ si všechno sama."

"Nebudu s tebou spát."

Jungkook se ušklíbl. Vzápětí odložil plechovku s pivem na konferenční stolek před nimi a z kapsy kalhot vytáhl mobil.

Povzdechl si. "Rebecco..."

Zatmělo se jí před očima, když spatřila první fotografii. Opravdu, byla by radši, kdyby neviděla vůbec nic.

"Ale prosím tě, nedělej. Jako kdyby sis nebyla ničeho vědoma. Taháš se s ním. Jen se koukni i na další. Ať tě pak nepřekvapí, co všechno budou ostatní vědět."

"Netahám se s ním..."

"Tak s ním spíš, no a, dá se to pojmenovat různě."

Pokusila se mu ten mobil sebrat, ale bylo to naprosto marné. On se bavil, ona vnitřně umírala. Marně se s ním prala. A nikoho okolo nich to nezajímalo. Smál se a jí tekly slzy. Zoufalstvím, frustrací...

"Takže," řekl, jakmile se mu podařilo zachytit obě její ruce, držel jí zápěstí u sebe a Rebecca věděla, že jeho sevření zanechá na kůži viditelné následky, "domluvíme se? Nebo se nedomluvíme?"