BAD HABITS | kth

24

"Budeš se mnou konečně mluvit, nebo i dál tu zůstaneš jen tak sedět a budeš na pokraji zhroucení? Rebecco, sakra, víš jak mě celá tahle situace znervózňuje? Co s tebou je?"

Nejdřív neplánovala, že mu něco poví. Dva dny však byla ve stavu, který z ní udělal akorát tak hromádku pocuchaných nervů. Přemýšlela až tak moc, že v noci nebyla schopná spát, v hlavě měla jen Jungkooka a všechno, co jí řekl a zároveň i to, co by se mohlo stát. A byly to jen katastrofické scénáře. Znala ho totiž moc dobře a věděla, že může očekávat pouze to nejhorší.

Úplně si nebyla jistá tím, jak to situaci pomůže, když s tím, co se odehrálo, obeznámí i Taehyunga, ale fakt, že by to měl vědět, je zřejmý. Podle všeho jej však její přítomnost akorát tak stresovala. Ano, byla si jistá, že je na ní poznat, v jak moc velkých nervech je, ale nebyla schopná si srovnat myšlenky, třebaže se o to snažila sebevíc.

"Víte, jak jsem vám posledně říkala, že bude lepší, když se budeme vzájemně ignorovat a každý si budeme hledět svého? Je to totiž to nejlepší, co můžeme udělat."

"To už jsme si snad vyjasnili," namítl.

"Opravdu to berete tak lehkovážně?" Pokroutila hlavou. "Já jsem říkala, že z toho můžou být problémy a taky, že budou."

"Dobře, buď tedy konkrétnější, z tohohle nejsem zase tak moudrý. Co se stalo?"

"Vrátil se někdo, s kým jsem nepočítala a má informace, se kterými může nadělat spoustu škody. Když teda bude chtít a obávám se toho, že bude."

"Pořád to nic neobjasňuje. Kdo se vrátil a o jakých škodách to mluvíš?"

"Jednoduše někdo z minulosti a kdo má co dočinění se mnou, s Brooke a s tím, co se stalo. A teď... Má fotky nás dvou. Pamatujete, jak jsme se tehdy potkali na té autobusové zastávce?"

V odpověď se jí dostalo pouhého přikývnutí za doprovodu zcela nečitelného výrazu. 

"Nedělejte, že vám to nedochází. Pokud se to rozhodne někde někomu ukázat, bude tvrdit, že spolu něco máme. Přesně takhle mi to i odprezentoval. A musí vám být jasné, kdo z toho bude mít větší problémy. Já nebo vy? Odpověď je víc než jasná. A vážně nechci, aby se něco takového stalo."

"V prvé řadě spolu nic nemáme, což je dost podstatný bod celé této situace. A v druhé řadě, všechno se dá vyřešit."

"A jak přesně se dá vyřešit tohle?"

"Třeba tak, že mi povíš, o koho se jedná."

Ne, neměla ohledně toho dobrý pocit a na svou intuici povětšinou dávala. Jungkookovi by to akorát nahrálo do karet a to je opravdu to poslední, co by potřebovala.

"Myslím si, že to právě nevyřeší vůbec nic," namítla. "Spíš, že to uškodí."

"Neměla bys mě podceňovat. Vždycky vím, co dělám."

"Po tom, čeho jsem byla svědkem, vám v tomhle ohledu úplně nevěřím. Nemluvě o tom, že i on se jistý sám sebou."

"Tak co ode mě tedy čekáš?"

"Jen to, že přehodnotíte váš názor a budeme fungovat tak, jak jsem navrhla. A i to, abyste si uvědomil, že jsem si to nevymyslela jen tak, ale že k tomu mám reálné důvody."

"Budu nad tím tedy přemýšlet, pro tvůj klid. Neříkám, že nemáš pravdu, ale jsou tu určité okolnosti, které taky nejde ignorovat a jsem si jistý, že i ty si je uvědomuješ."

"Dejme tomu, každopádně děkuju."

"Ještě není zač. Předpokládám ale, že čaj už si se mnou asi nedáš a půjdeš, že?"

"Vy jste vážně nepoučitelný."