Měla nutkání křičet. Ale nešlo to.
Byla to strašná bolest, co se jí zabodávala do každého milimetru kůže. Nechápala, co se děje, proč je kolem ní tak temno, proč mrzne a proč to všechno tak moc bolí.
Zmítala se v tom, ale po nějaké době to vzdala. Neměla ani ponětí, jak dlouho to trvalo. Bolest odeznívala a s ní i její pohyby.
Poddala se čemukoli, co se s ní právě odehrávalo.
A bylo to fajn. Lepší, než bojovat. Protože byla unavená. Zatraceně moc unavená. A přece jenom... Odpočinek, vytoužený klid... Nepotřebovala nic víc.
***
Další zmatení. A další bolest. Především na hrudníku. A zima. Ostré světlo, kvůli kterému ji bolely oči, třebaže je měla zavřené.
V místnosti cosi pípalo.
Dobrou chvíli upírala pohled na bílý strop nad ní a přemýšlela. Snažila se pochopit. Snažila se pochopit to pípání a pak ztrápený pohled její babičky. Seděla vedle ní, držela ji za ruku, zatímco opakovala jedno a to samé dokola.
Něco jí vyčítala. Ale v hlase rozpoznala i úlevu.
Rebecca jí však příliš nerozuměla. Vlastně nerozuměla vůbec ničemu.
Kde sakra je?
Tohle není její pokoj.
Začala se jí tělem rozlévat panika. A zvyšující se tep zaznamenaly přístroje, na které byla napojena.
"Klid, zlatíčko, klid. Všechno už je v pořádku."
Nic nebylo v pořádku. Vrátilo se jí všechno, co cítila, když jí došlo, co Jungkook v jejím životě odstartoval.
Opila se.
Nejspíš vypila všechno, co si toho večera koupila. Nebylo toho málo. A pak prý skončila ve vodě, v řece protékající pod mostem, na němž utápěla veškerý žal. Říkejme tomu nehoda.
Musela to být nehoda.
Nehoda na tom stejném místě, kde je tehdy Brooke opustila. Taky zničená. Zahanbená. A mohl za to Jungkook. S tím rozdílem, že to, co udělala Brooke, nehoda nebyla.
Nebo že by...
Ono probuzení se v nemocnici bylo jakýmsi zlomovým bodem. Věděla, že od toho dne, od toho jednoho momentu, už nic nebude stejné.
***
Zdravím.
Tohle je jedna z vůbec nejkratších kapitol, ale na druhou stranu zase jedna z těch důležitých. Tímto se dostáváme do další etapy příběhu, závěrečné, kdy se můžeme těšit opravdu na ledacos.
Mějte se krásně!
ČTEŠ
BAD HABITS | kth
Fanfiction"Prosím, pojďme si raději povídat o tom, co všechno bylo v mém testu špatně než o tom, jak moc na nic jsou naše životy." Ty špatný zvyky mě nakonec stejně dovedou zase jen a jen k tobě.
