"Za tohle skončím v pekle."
Rebecca naprosto ignorovala, co říkal. Jediné, na co se zmohla, bylo pozorovat medově zbarvenou kůži jeho hrudi. Byl tak hubený. Působil křehce. Ale sílu pořád měl. Nějakou ano. Byl však přese všechno nádherný a Rebeccu to fascinovalo.
Nemohla uvěřit, že to tělo jí na chvilku patřilo a jemu zase to její.
"Je něco, co by sis dal?" zeptala se, jakmile se posadil na gauči a natáhl se pro krabičku cigaret na konferenčním stole.
"Nic tu není."
"Proč se nemáš rád?"
Dlouhou dobu neodpovídal a Rebecca věděla, že se odpovědi nakonec nedočká, i kdyby se ho zeptala znovu. Na místo toho si akorát zapálil cigaretu a nejspíš to mělo představovat pozdní večerní svačinku.
"Dej mi taky," zkusila.
"Ne." Pousmál se. "Nedovolím ti to."
"Tos říkal i o něčem jiném," neodpustila si.
"Ano, to jsem nezvládl," uznal. "A taky už se to znovu nestane."
"Ty mě nechceš?" Protože proč jí říkal něco takového? Proč by něco takového měla poslouchat? Proč by ji po tom, co se odehrálo, znovu odmítal?
Bolelo to.
"Někdy to, co chceme, musí jít stranou. Bohužel, nemůžu popřít tu... Určitou náklonnost z mé strany, ale přece ti musí docházet, že to je vše, jenom ne správné."
"Proč?"
"Rebecco, jak ti bude, až se vrátíš zpět do školy? Potom všem? Jak ti bude, až půjdeš po školní chodbě a ostatní si o tobě budou povídat úplně stejně jako předtím, teď akorát s tím rozdílem, že je to pravda? Že jsme spolu nakonec spali. Nechci, aby sis něčím takovým procházela. Ano, stalo se to, ale znovu už ne, bez ohledu na to, co chceme. A já tam nebudu, aby ses u mě mohla schovat v kabinetu, abych ti mohl nabídnout pomocnou ruku nebo jenom to útočiště. Nedovolím, aby ses nakonec úplně zničila, nebo aby tě zničili lidi okolo tebe. Abych to nedej bože udělal já. Takhle ti pomáhám a takhle taky budu na tvé straně. Ne jinak. Odpusť mi."
"Jsem mnohem silnější, než si myslíš."
"Já vím. Jsi silná holka a snažíš se. Děláš pokroky, velké a jsem za to hrozně rád. Ale taky se to rozhodně nesmí nijak pokazit."
"S tebou se to nestane."
"Ty si opravdu neuvědomuješ závažnost situace. My dva bychom byli ve všech ohledech akorát tak špatní, destruktivní. Jeden pro druhého především. Ani jeden z nás není v pořádku. Vzájemně bychom se ubili. Jenom bychom si ublížili. Tehdy mi bylo hrozně, když jsi mi řekla, že tě nechávám za sebou. Přesně to nechci, vysvětloval jsem ti to. Ale taky pro tebe není bezpečné být v mé bezprostřední blízkosti. Chtěl jsem tě opustit bez rozloučení a byla to hloupost, taky by však byla hloupost ti být blíž, než je přípustné. Budu tu pro tebe, protože mi na tobě záleží, slibuju, ale prosím, nečekej ode mě víc."
Strašně ji rozhodilo, jak moc se jí jeho slova dotkla. Nečekala takový zásah, třebaže si byla vědoma, že pokud ji bude dál odmítat, bude to bolet. Ale že až takhle?
"Dej mi to."
"Rebecco-."
"Říkám dej mi to. Aspoň tu cigaretu, do háje."
Dal.
Byla zoufalá a zoufale potřebovala rozptýlení. Popadla jeho košili a oblečená pouze v ní se s cigaretou mezi rty vydala k oknu, které vzápětí otevřela. Ledový vzduch ji trošku probral, no nezměnil nic na tom, co prožívala uvnitř.
Chtělo se jí brečet, chtělo se jí hádat se, vztekat se, přesvědčovat ho, možná se ho i prosit, znovu se na něj vrhnout a říct mu, že se od něj nezvládne držet dál.
Jenže on by řekl, že to není rozumné, že už to podruhé nedovolí. Opakoval by se a ji by to bolelo zase o něco víc.
I tak by to ale udělala.
ČTEŠ
BAD HABITS | kth
Fanfiction"Prosím, pojďme si raději povídat o tom, co všechno bylo v mém testu špatně než o tom, jak moc na nic jsou naše životy." Ty špatný zvyky mě nakonec stejně dovedou zase jen a jen k tobě.
