Čas k uzdravení se.
Měla ho teď spoustu, ale paradoxně si ho nezvládala zorganizovat. Nemusela do školy, jenže to znamenalo spoustu volného času. Předtím, když zatahovala, neměla problém se potulovat po venku, bylo jí jedno kde, jak a za jakého stavu, teď ale takhle bloudit nemohla. Nešlo to, z nějakého důvodu jí hlava nedovolila vandrovat.
Chtěla něco smysluplného, nicméně jediný smysl nacházela v trávení času s Taehyungem. Trochu mu propadávala, a necítila se díky tomu příliš komfortně. Zakazovala si všelijaké myšlenky, na něj, ale pokaždé, co ho viděla, tak si nemohla pomoct. Uchvacovaly ji ty jeho pletené vestičky a světlé košile. Cigaretový kouř a zelené čaje. Vyčítala mu je, ale stejně... všechno to k němu patřilo a Rebecca si ho nedovedla představit jinak.
Stejně jako dnes.
Byla u něj doma na návštěvě a užívala si klidu, který jí jeho bydlení dopřávalo. Na pozadí měl puštěnou jakousi hudbu, absolutně netušila, co to je, neznala nic z toho, co lahodilo jejím uším, ale byl to ten styl, který nikoho nerušil, jenom podtrhoval onu milou atmosféru. Teplo, příjemné teplo domova. Kafe, co jí uvařil. A bez jakýchkoli kousavých poznámek. Zničehonic si uvědomovala, že si na jeho přítomnost ve svém životě zvykla. A to dost zásadně.
Uvědomovala si, že je to špatně. Že nic z toho, co se odehrává a co si prožívá, není v pořádku. Že to jen její pomatená mysl zase vymýšlí něco, čím by jí mohla zpestřit už tak složitou každodennost. Proč si k tomu musela vybrat zrovna jeho? Pana otravného učitele.
Učitele, u kterého jsi měla a stále máš útočiště.
Učitele, jehož slova o literatuře má navzdory nechuti ke studiu a zapamatování si naprosto všeho v hlavě. Stejně tak jako chvíli, kdy před celou třídou recitoval. V originále a ještě si dovolil působit stylem, že je to ta nejjednodušší záležitost na světě, že umět francouzsky tak jako on, je naprosto přirozené.
Rebecca vnitřně umírala.
Ale zároveň se s tím smiřovala.
Protože pokud má zemřít takhle... Nejspíš si nebude stěžovat.
ČTEŠ
BAD HABITS | kth
Fanfiction"Prosím, pojďme si raději povídat o tom, co všechno bylo v mém testu špatně než o tom, jak moc na nic jsou naše životy." Ty špatný zvyky mě nakonec stejně dovedou zase jen a jen k tobě.
