Pan šéf - Dokončeno

Návrat domů

Pomalu jsem zasunula klíč do zámku a začala odemykat dveře do svého bytu. Zjistila jsem, že je odemčeno. Proč je sakra odemčeno? Zloděj! Pomalu jsem otevřela a vzala do ruky deštník, který byl ve stojanu hned za dveřmi. Co nejtišeji jsem dveře zase zavřela a šla směrem do obýváku. Rukou jsem nahmatala vypínač a pomalu rozsvítila. 

„Překvapení!" ozvalo se na celý byt. Údivem jsem se nemohla hnout. Všichni mí kamarádi seděli nasulcovaní v mém obýváku. Okolo nich byli různobarevné balónky a na stole byl tác s jednohubkami, chlebíčky a také různé pochutinky v miskách. „To je pro mě?" zeptala jsem se. Mezitím jsem si položila tašku a sundala si kabát. Ten jsem přehodila přes volné křeslo a šla blíž k mým přátelům. 

Najednou se mi po noze vrhlo něco malého a chlupatého. Otočila jsem se a vzala do náručí malé štěňátko. „Jé, ty si úžasný!" řekla jsem s láskou. „Je to ona," ozvalo se za mými zády. Pomalu jsem se otočila a hned se tomu dotyčnému vrhla okolo krku. Byl to Billy. Můj nejlepší kámoš už od dětství. Za jeho zády se objevila Lucy, moje nejlepší kamarádka. Odtrhla jsem se od Billa a vrhla se na ni. „Ještě že tak," pronesla pyšně, ale hned se zasmála a objala mě nazpátky. 

Zahlídla jsem i Christophera, přítele Billyho. Ano, je to gay, ale to mi nikdy nevadilo. Bylo tam asi ještě 10 lidí a já se cítila nejšťastnější na celém světě. „Nic takového jsem nečekala. Strašně moc vám děkuji," řekla jsem a chtěla se posadit mezi ně. Oni mě však chytili za ruce a odvedli na to prázdné křeslo. Zavázali mi oči a řekli, že mám být v klidu. 

Čekala jsem, co dalšího vymysleli. „Teď!" zakřičeli a já si strhla šátek z očí. Přede mnou stála velká bedna. Pomalu jsem se zvedla a otevřela ji. Byli v ní opravdu krásné šaty. „Jdi si je vyzkoušet!" zakřičel někdo. Odešla jsem tedy do ložnice a tam si šaty oblékla. Padly mi úplně dokonale a slušelo mi to v nich. Vrátila jsem se do obýváku a znovu si sedla na křeslo. 

„Podívej se ještě do té bedny," řekla Alexa. Zvedla jsem se a podívala se znovu dovnitř. Na dně ležela menší obálka, bylo na ní něco napsané. Pomalu jsem ji zvedla a ten nápis přečetla. Pro nejlepší studentku v ročníku na vysoké škole ekonomické. Zvedla jsem oči od papíru a rozhlédla se po pokoji. Všichni se na mě netrpělivě dívali a čekali, až obálku otevřu. „Děkuji," řekla jsem potichu a obálku otevřela. Byla tam malá kartička a na ní napsáno: „Pohovor ve společnosti John's company na post sekretářky dne 19.7. v 09:00 hodin." 

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Nejluxusnější firma ve městě, ve který si člověk o jakékoli pozici může nechat většinou jen zdát. Vždycky jsem tam chtěla pracovat, byl to taky jeden z hlavních důvod, proč jsem šla na ekonomku. Sice jsem měla sen o vyšší pozici, ale už jen být sekretářkou v této firmě mi stačilo. Upustila jsem tu kartičku na zem a postupně objala všechny v místnosti. 

Poté jsme se všichni posadili a začali jíst. Já jsem stěží snědla jednu malou jednohubku. „Proč nejíš?" zeptala se mě opatrně Samantha. „Netušila jsem, že mi něco takového připravíte a byla jsem už na jídle." řekla jsem se smíchem rychle první věc, co mě napadlo. Pravda byla totiž jiná...

První kapitola nového příběhu. Plánovala jsem ji už dlouho a konečně ji napsala. Dnes mam psací  náladu :D. Pište mi prosím do komentářů, kdo by mohl představovat postavy Amy, Billyho, Lucy, a také jejího šéfa, který se v této kapitole ještě neobjevil. Můžete napsat i christophera, ale nejsem si jistá, jestli se ještě v příběhu objeví, ale mohl by . :D Předem děkuju za podporu, která určitě přijde.

Korekce 24.4.2020