Stále v procesu [Dream SMP]

6......

Znuděně se podívám po místnosti, co bych mohl dělat. Pohled mi padne na lahvičku od lektvaru. Vezmu ji ze země, natáhnu se k vodě a omyju ji. Rovnou do ní naberu i vodu. Podívám se na schody a zaváhám. Nakonec však nad tím zavrtím hlavou a pomalu se odšourám ke stolu. Z pod truhly vyndám další nether wart a nasypu ho do lahvičky. Natáhnu se na stůl. Hruď se zase ozve. Na to ale jen skousnu zuby a sundám dolů varnici i zlatý meloun. Lahvičku položím nad oheň. Voda začne bublat a vonět, jak se v tom houbový prášek začne vařit. Jakmile je to v bodě varu, přihodím tam i ten meloun. Voda se začne postupně zbarvovat do červena.

Odletí a já jdu za ním. ,,Bene!" zamračím se a jemně k němu přijdu. Ne nijak nepřátelsky nebo tak. ,,Měl jsi počkat, takhle si jedině ublížíš a přivedeš větší bolest." sprdnu ho a kleknu si. Začnu ho kontrolovat

Překvapeně ho sleduju. „Jsem v pohodě. Jen mě napadlo, že bych to zatím mohl uvařit. Nic se mi nestalo." Ujistím ho.

,,Nelži mi, Bene." mračím se. ,,Sice na povrchu se to zahojilo, ale obvaz ti prosákl. Jde to vidět na tvé mikině. A měl jsi počkat. Vážně to zabralo jen chvíli než bych jsem se vrátil."

Podíval jsem se na svou mikinu. Ajo. „No jo. Promiň." Zamumlám, sklopím hlavu a podrbu se na zátylku. „Je tohle pro mě fakt nezvyk. Pokusím se tě víc poslouchat."

Vydechnu ,,Tak tedy vypij ten lektvar a vyměním ti obvazy, nějaké jsem ještě našel, když jsi ležel. A chápu, že to musí být nezvyk, ale jde tady teď o tebe a o tvoje zdraví. Dokud nepřestaneš cítit bolest, budu se o tebe starat."

„Díky." Vezmu už hotový lektvar do ruky a vypiju ho. Tenhle je o něco lepší, než ten první, je v něm cítit hořkost a trpkost, ale zlepšuje to sladkost melounu. Po dopití lahvičku odložím a pohlédnu na Michaela.

,,Vezmu tě teď nahoru a zkusíš to až po chvíli, co to bude lépe fungovat." povím a uklidím to na své místo, kde to měl.

„Dobře." Pozoruju ho, jak uklízí lahvičku a vrací se zpátky ke mě.

,,Máš tři možnosti.. záda, náruč a nebo ve stylu koaly."

Zvednu nechápavě jedno obočí. „Co je ve stylu koaly?"

Usměji se pobaveně ,,Je to, jako kdybych tě nesl jako na koníčkovi, takže na zádech, ale ve stylu jako koala úplně stejně, jen s rozdílem, že tě ponesu vepředu."

„Oh." Zamumlám a pohlédnu do boku. „Já nevím... Jak se ti někoho nese nejlíp?"

,,Od sestrech mám vyzkoušeno všechno, protože jsem je měl často na hlídání. Takže všechny pozice na nesení" podrbu se

„A jak bych se ti tedy mohl nejlíp nést já?" Znovu k němu vzhlédnu. Cítím se z toho hrozně nejistě.

,,No.. nechci dělat ti to složitější, a nejspíš bude lepší tě nést v náručí nebo na zádech. Protože koala je, že bych tě musel prvně chytnout pod zadkem až na zadku a vyzvednout, tak abys omotal nohy kolem mých boků a chytl kolem krku"

Jakmile to uslyším, okamžitě mi zrudnou tváře. Prosím, jen ať si toho nevšimne. „Jo, tak to by bylo asi nejlepší, no." Nasucho polknu. „A co je jednodušší? Nést v náručí nebo na zádech?"

,,Obě jsou jednodušší, jelikož se ti nedotýkám nijak zadku, možná tak pod zadkem, jak jsem tě nesl tu na zádech. Ale chodba není nijak moc široká, takže bude snáze nést na zádech tu." povím

Pousměju se. „Tak tady asi máme výherce."

,,To ano." usměji se na něho. Otočím se k němu zády a nechám ho vylézt mi na záda. ,,Připraven?"