Stále v procesu [Dream SMP]

40........................................

Viděl jsem tu jen Mika, tak jsem se otočil k němu, víc jsem se k němu posunul, přitulil a hlavu jsem opřel o jeho hrudník. Zavřel jsem oči a ještě takto s ním chvíli napůl spal, než se probudil.

Vzbudím se a zamručím. Obejmu Bena více přitáhnu na sebe, až ho mám na hrudi, jak se otočím na záda. ,,Ahoj" pozdravím ho, protože trochu vypísknul překvapením

„A-ahoj." Zamumlám. Jeho reakce mě překvapila. Nechám se a v klidu ležím na jeho hrudi. Nedaří se mi uklidnit zběsilé srdce. Vybaví se mi, jak u mě poprvé přespával.

,,Eret tu není, Benie?" Optám se rozespale stále

„Vypadá to, že ne. Asi šel zase něco vyřizovat." Odpovím mu.

,,Hmmmm" odpovím mu zamručeně a více ho obejmu. ,,Půjdeme za ním?"

„Nejsem proti." Lehce se usměji, trochu se natáhnu a dám mu pusinku na tvář.

Usměji se a já využiji, že je tak blízko a dám mu pusinku na rty

Trošku zčervenám a oplatím mu ji.

Usmívám se a odtáhnu. Opatrně ho pustím, aby mohl slézt

Překutálím se z něj zpátky na matraci na kterou se s tichým smíchem posadím.

Usmívám se, posadím se. Trochu jsem se natáhl a plácl ho po noze jemně ,,Jdeme?" otážu se, když vstanu z postele

Přelezu postel a slezu ze stejné strany jako on. Postavím se a protáhnu ruce nahoru, tak trošku tím vytáhnu mikinu. „Můžeme." Řeknu, jakmile dám ruce zase dolů. Mikinu si upravím, přiběhnu k němu, chytnu ho za ruku a mrknu na něj.

Zasmějí se slabě ,,Jistě, Lištičko" povím s úsměvem. Propletu si s ním prsty a rozejdeme se

„Kocourku." Vrátím mu to. Ani nevím kde se ve mě vzala taková nálada, už po ránu. Vyjdeme na chodbu a rozejdeme se přímo ke dveřím od Ereta. Z nich je slyšet, že tam někoho má.

No.. ale jo to sedí, nade mnou. Vrním jak kočka, když mě hladí a někdy se i tak chovám. No.. budu si muset zvyknout. A to jsem prosím vás piglin

Zaváhám, ale nakonec zaklepu. Eret dveře otevře. Podívá se na nás a potom na osobu v místnosti. „Použijte to co jsem vám již řekl, nyní už musím jít." Poté přesune pozornost znovu na nás a vyjde na chodbu. „Už jsem jenom váš."

,,No to doufám." zahuhlám. Přijdu k němu a obejmu ho kolem pasu a zabořím nos do jeho krku ,,Dobré.." slyším jen jemný smích Bena

„Dneska je v plánu ten obchod, že?" Ujistím se. Budu si ještě muset skočit do pokoje pro šálu a tašku.

Pozdraví mě zpět. ,,Přesně tak." odpoví mu Eret a z jeho hlasu můžu slyšet jak se usmívá. Po pár minutách se odtáhnu ,,Kdy vyrazíme?" optám se

„Já si jen potřebuji vzít šálu s brašnou." Zvednu hlavu na Ereta. „Když už jsi jen náš, mohli bychom tedy za chvíli vyrazit?" Měl bych se už začít zase klidnit. „Jen pokud si snídani koupíme cestou." Odpoví mi.

Eret se jemně zasměje. ,,Prvně snídaně, nakupovat můžeme klidně celý den." odpoví Eret. ,,Dobře, já nemám proti tomu nic

„Oki." Jsem rád, že už můžu normálně chodit. Jen doufám že tomu pořád nebude vadit dlouhá chůze.

Usměje se na nás a pobídne nás do jídelny, kde se napapáme

Po jídle se vrátíme k pokojům, kde si ještě rychle zaskočím pro věci.