Stále v procesu [Dream SMP]

64................................................................

Ruce už mám v pořádku, ty naštěstí při proměně nezhoršili, jak na noze. Možná to bude tím, že mi tam nechybělo maso. Ben a Eret jsou už v pořádku, takže jsem si lépe sedl, ohnu a začnu rozmotávat obvaz na noze, které jsem měl pro jistotu

Bedlivě se díváme, jak jí rozvazuje. Jak bude noha vypadat bez něj.

,,Vypadá lépe než před tím." Povím a nechám je se podívat, maso mi srostlo, za co jsem rád, ale mám pocit, že malá jizva mi po tomhle zůstane

„Vypadá dobře." Souhlasí Eret. „Ale stehy raději vyndáme až zítra. Pro jistotu."

,,Souhlasím." Kývnu hlavou a usměji se na ně. ,,Jinak.. mohu poslat Technovi dopis? Chci se zeptat na to rudé nebe a zjistit informace o tom, myslím že už nad tím pracuje nějakou chvíli."

„Samozřejmě, raději by jsi teď nebo až ráno?" Zeptá se ho Eret. „Klidně můžeš použít na přenos Perryho." Nabídnu mu.

,,Asi ráno, teď bych rád s vámi a než půjdeme lehnout.. nepřečteme si něco?"

„Můžeme." Souhlasím. Lehneme si k sobě, Eret doprostřed a čte nám. Dokud neusneme, on knihu zavře a taky usne.

V noci mě vzbudí hluk a hlasy. Při tom necítím u sebe Bena, a hned na to se prohne postel, jak Eret vstává. ,,Co to-"

Vzbudí mě liščí svítky. Ihned vyletím na nohy, jelikož tak Felix vždy volal, když se něco dělo. Uvědomil jsem si, že Eret s Mikem pořád spí, tak jsem se potichu vytratil z pokoje, do toho svého. Otevřel jsem dveře. Tam to vypadá jak po útoku tygrů. Všechny knihy rozházené, skříň ležela na zemi, šuplíky rozevřené nebo vyndané na zemi. Polštáře i deka byli mimo postel, stejně tak i prostěradlo. Perry seděl na židli a Felix s Vixen se krčili pod stolem. Uprostřed toho chaosu se krčil Wilbur. „Co ty tady chceš?!" Obořím se na něj a vytasím sekeru. On s šíleným úsměvem vytáhl z pod postele plány k věznici. Vyběhl jsem k němu a hmátnu po knize, on udělal krok v zad a knihu dal ode mě dál. Dupl jsem mu na nohu, on tak ztratil rovnováhu a já mu ji vzal. Porazil mi nohy a na zemi jsem byl i já. Dostal se nade mě, chytil knihu taky a začali jsme se o ní přetahovat. Přetočil jsem nás, narovnal jsem se a knihu jsem tak dostal k sobě. Zmizela mi z ruky do mého inventáře. Přiložil jsem sekeru k Wilburově krku. „Do toho." Pobídl mě. S povzdechem jsem jí schoval a postavil se. „Takhle tvůj poslední život ukončit nechci. Vypadni odtud a už se nevracej, jinak si to už nerozmyslím." Otočím se k němu bokem, abych mohl vidět, že jsou všechna zvířata v pohodě. „Jsi dobrý kluk Bene. Dřívější časy s tebou mě bavily." Promluvil na mě Wilbur. „Tohle mi prosím odpusť." S nechápavostí na něj pootočím hlavu. Jen abych viděl, jak po mě střílí healing šíp, který mě zasahuje do paže. Padnu bolestí na kolena. Zrovna v čas, když se otevírají do mého pokoje dveře, Wilbur otevírá balkón, vypíjí lektvar neviditelnosti a seskakuje dolů.

Vstanu okamžitě taky a následujeme do toho hluku. ,,BENE!" vykřiknu a přiběhnu k němu. Kleknu si a začnu ho kontrolovat. ,,Panebože, co se tu stalo?" Optám se ho, když Eret přijde zamračeně od balkona

„Wilbur." Řeknu jen. „Jak se sem dostal?" Nechápe Eret. To dveře otevře další osoba. „Soote už jste skonči-"

Všichni tři otočíme hlavu na dveře a uvidíme tu služebnou, která mě a Benovi chtěla ukrást Ereta. Na Eretovi jde už poznat, že toho má dost a zavolá stráže, aby ji okamžitě chytli. Já začnu vrčet a mám chuť jak Wilbura i tu služebnou roztrhnout. O tomhle napíšu Technovi, aby si s ním promluvil, jelikož začínám mít toho taky akorát dost

Sleduju celé dění, ale dokážu se na to soustředit jen tak napůl, kvůli bolesti v ruce.

Vrátím pozornost na Bena a vezmu ho do náruče opatrně. ,,Musíme do oddílu s lékaři, či jinak. Tohle může být vážné, Bene. Víš, co ti střelil?" optám se ho. Mezitím Eret odešel s tou služebnou a strážemi to vyřešit