Stále v procesu [Dream SMP]

29.............................

U sebe jsem udělal rychlou hygienu a šel jsem si už lehnout. Zalehnu do té postele a začnu usínat. Jsem šťastný

Chytnu ho do náruče a posadím se i s ním na postel. Položím ho na peřinu. On si zývne. Lehnu si víc do postele a přikryji se. Felix zůstane na ní ležet. Zhasnu a začnu usínat. Nejspíš to bylo tou vydanou energií, ale spal jsem o něco déle jak včera.

Spím až do rána. Jsem zvědavý co podnikneme

Když se probudím, zjistím, že Felix už neleží. Rozhlédnu se okolo sebe. On však nikde není. Zmrazí mě. Vyskočím rychle na nohy. Všimnu si, že korunka byla položená vedle mě na polštáři, tak si jí nasadím a začnu prohledávat pokoj. Nikde ho nemůžu najít a nechci na něj volat, abych náhodou nevzbudil kluky. Tehdy mi padly do oka pootevřené dveře. „Ale ne." Vydechnu. Rychle vezmu nějakou knihu. Vytrhnu z ní volný list a na ten napíšu vzkaz klukům, že Felix vyběhl dveřmi ven, tak ho jdu hledat. Nechám vzkaz na stole a ještě s trochu rozcuchanými vlasy rozeběhnu se z pokoje pryč. Utíkám po chodbách a snažím se najít jakoukoliv stopu po lišákovi.

Ráno jsem se vzbudil předčasně, ale nevadilo mi to. Nechtělo se mi hned vstávat a tak jsem ležel ještě několik minut a přemýšlel, copak bychom mohli podniknout. Nakonec jsem se posadil a kouknu z okna jak tam vypadá počasí. Hmm.. ,,Zamračeno, nejspíš bude pršet." zamračím se jemně

Probíhám hradem. Lidi okolo mě se na mě jen očkem podívají, co to dělám, než se vrátí zase k práci. Já si jich však nevšímám. Odběhnu až k velkému oknu, co směřuje na zahradu, rychle se tam podívám a strnu. Spatřím tam Felixe. Jako blesk vyletím ke dveřím ven. Skoro až někoho srazím. Rychle se tomu nebožákovi omluvím a běžím dál. Vyběhnu ke dveřím, ty úplně rozrazím a rozeběhnu se k lišákovi. Venku začíná poprchávat. Felix si mě všimne. Zapíská a začne předemnou radostně utíkat. Snažím se ho rychle chytit, ale on uskakuje. Z nebe se rozprší ještě víc. „Felixi nech toho! Pojď sem!" On však neposlouchá a pobíhá dál.

Vstanu a jdu za Eretem, jestli je vzhůru a potom bychom šli se podívat na Bena. No.. Eret určitě bude vzhůru, jelikož je zvyklí si přivstat a jít plnit své povinnosti

Začínám být docela promočený a Felix ne a ne poslechnout. Takto po zahradě pobíháme nějakou dobu. Kdyby nás někdo sledoval z dáli, jistě bychom posloužili jako pěkná podívaná.

Vstal jsem a rozejdu se k Eretovi. Zaklepu a počkám na pozvání. ,,Dále" ozve se. Otevřu dveře a usměji se ,,Ahoj" pozdravím, když ho vidím jak sedí za stolem a čte nějaké papíry. ,,Ahoj, Mikey." Poví. Začervenám se. Jelikož od něho to zní jinak než Bena. Ale je to milé. ,,Jak se spalo?" Optám se, když k němu přijdu. ,,Dobře, jak tobě?" Odpoví a optá rovnou. ,,Skvělé, děkuji za optání." Povím s úsměvem a zvědavě nakouknu, co čte. ,,Máš toho hodně?" Otážu se. ,,No.. ani ne, část jsem už stihl udělat. Je už vzhůru Ben?" Koukne na mě. ,,Netuším, nebyl jsem teď u něho. Chtěl jsem prvně jít za tebou, a když tak jít za ním společně" usměji se na něho. ,,Hmm.. to by šlo, stejnak potřebuji pauzu" poví a vstane. ,,Dobře" kývnu hlavou a odtáhnu se. Rozejdu se ke dveřím a slyším jak Eret mě následuje

„Felixi!" Zavolám zas na něj a rozeběhnu se proti němu. On stojí na místě jako andílek, ale jakmile jsem u něj uskočí do boku. Mě to tak podklouzne a spadnu na zem. On ze sebe začne vydávat svůj veselý zvuk. „Nesměj se mi a pojď sem." Ze země proti němu vystartuji a on se zase rozeběhne zvesela pryč.

Když jsme oba na chodbě, tak jdeme k Benovi. Zaklepu na jeho dveře a čekáme na odpověď. Jenomže se nám žádná neozvala. Kouknu na Ereta. ,,Myslíš, že spí?" Optám se. ,,Otevři dveře a uvidíme." Poví a já teď uposlechl. Otevřu dveře a objeví se mi před očima prázdný pokoj. ,,Erete?" ,,Ano?" ,,Není tady" kouknu na něho. ,,Prosím?" Nakoukne do jeho pokoje, aby si to potvrdil. Vydechne. ,,Pojďme ho najít" poví a pobídne mě. ,,Dobře" kývnu hlavou a začneme ho hledat