Stále v procesu [Dream SMP]

25.........................

Ty mi snad zčervenají ještě trochu víc. „Nemyslím si, že to přestane, pokud takto budeš pokračovat." Lehce se pousměji a trochu se na něj zase podívám.

,,Nemůžu za to, že jsi roztomilý, když se červenáš" pokrčím rameny

„Asi by bylo nejlepší zase pomalu jít, ať to není moc divné." Odběhnu rychle od tématu, než zčervenám ještě víc, pokud to tedy jde.

,,Dobře" kývnu hlavou

Rozejdeme se cestou domů.

Jdeme

Za chvíli dojdeme k domku, naštěstí jsme žádná monstra nepotkali.

,,Chceš se převléknout první?"

„Klidně můžeš teďka první ty, když já jsem se převlékal první předtím."

,,Dobře" kývnu hlavou

Přejdu do jiné místnosti, aby měl soukromý.

Začnu se převlékat z šatů do normálního. Netrvalo dlouho a převlečený jsem už byl. ,,Můžeš!"

Zatím uklidím tašku s obvazy do vrchní chestky, kde byly i předtím. Po zavolání přejdu do pokoje. Za Michaelem.

,,Nechám ti soukromí" povím

Sleduji, jak přechází do místnosti, kde jsem byl i já. Sundám si korunku a položím ji na postel. Pak Sundám i opasek. Přejdu na šaty a sáhnu na zip. Ten však nejde dolů. Znejistím. Snažím se ho jakkoliv rozdělat ale nejde mi to. Se zaváháním se podívám na místnost, kde je Michael. S myšlenkou, že to nejspíš jinak nepůjde se odhodlám ho zavolat. „Mikey?"

,,Ano?" Odpovím mu, ale nejdu dál

„Nejspíš se mi zasekl zip. Mo-mohl by jsi mi prosím pomoct?" Odpovím. Dívám se trochu zahanbeně do země.

Usměji se ,,Rád" povím a jdu mu pomoc z těch šatů

V periferním vidění jsem viděl, jak vstoupil do místnosti a postavil se za mě. Chytil konec zipu a začal zkoušet ho rozepnout.

Zkusil jsem prvně mu to zapnout a potom následně rozepnout. Moc to nešlo, ale to nevadí. Začnu to zkoušet znova a znova a dávám si pozor

Trochu nervózně čekám, zda se mu to povede.

Po pár minutách se mi to povede ,,A hotovo"

Úlevně vydechnu, jak cítím, že se zip úplně rozjede a rukávy mi padnou z ramen víc na paže. „Díky." Usměji se.

Usměji se a odejdu zas, abych mu nechal to soukromí

Jakmile odejde, sundám si šaty úplně, pak i boty a začnu se převlékat do svého. Na culíček zapomenu. Po chvíli už jsem hotový a zavolám znovu na Michaela, že sem může přijít.

Vrátím se po chvíli zpět do pokoje a usměji se na něho. ,,Sluší ti"

Otočím se na něj. „Co myslíš?"

Usmívám se a nechám ho bez odpovědi. Zívnu si a protáhnu

„Už bychom si měli jít lehnout." Pousměji se.

,,Jo, za chvíli bude svítat" ukážu na měsíc, jak začíná pomalu zapadat

„Se ten ples trochu protáhl." Usměji se a posadím se na postel.

,,To ano" lehnu si ,,Nedáme jim rovnou jídlo? Ráno si přispíme"

„Tak dobře, ten nápad se mi líbí." Postavím se a přejdu k chestce. Vezmu pár bobulí a dám je k Felixovi, aby si je pak mohl sníst.