Stále v procesu [Dream SMP]

21.....................

Ráno jsem se vzbudil dříve. A jelikož jsem ho nechtěl vzbouzet, tak jsem zalezl ke stolu a tiše jsem si sundal obvaz a sledují jemné červené místo. Ten lektvar mi pomohl

Jakmile se probudím, pomalu otevřu oči. Ihned si všimnu Michela u stolu, jak si zkoumá ruku. „Všechno dobrý?" Zeptám se ho svým ještě ranním hlasem a posadím se.

,,Oh? Jo, vše je v pořádku. Jinak dobré ráno"

„Dobré." Pousměji se, postavím a přejdu k němu.

Sledují ho, přes ofinu. Vlasy mám uvolněně a neupravené

S úsměvem mu dám ofinu za ucho a podívám se na jeho ruku.

Zavřel jsem při tom gestu oko. Usměji se a podívám se na tu ruku. ,,Myslím, že je to lepší než před včerejškem"

Přikývnu. „Vypadá to úplně zdravé. Do pár dnů bude pryč i ta jizva."

,,To ano" usmívám se

„Nemáš hlad?" Podívám se mu do očí.

,,Nemám, ale děkuji"

„Chceš zkusit další tanec nebo budeme dělat ještě něco jiného?"

,,Hmmm.. jeden tanec, potom bych šel něco jiného dělat. Poslední dobu neděláme nic jiného, než ten tanec"

Zasměji se. „No jo, hold je jich hodně, ale rozumím a souhlasím."

Usměji se ,,Jo" kývnu hlavu a vstanu

Přesuneme se doprostřed místnosti a já mu zase začnu ukazovat kroky jako včera, teď však tanga.

Dávám pozor, jak to ukazuje a snažím se do toho nezamotat

Po tom co mu to jde zase začneme tančit pospolu.

,,Wheeeee" spadneme a on přesně na mě. ,,V pohodě?" Optám se

„Uhm, no jo... A ty?" Už tak jsme byli blízko sebe a teď je to ještě víc!

,,Jo, jsem" podrbu se ,,Nedal jsem si pozor."

„To se stává." Pousměji se a začnu z něj slézat.

Usměji se a prohrábnu si vlasy. Jak sleze, tak se postavím taky

„Chceš si dát pauzu? Nebo ještě chvíli procvičovat?"

,,Hmmm.. pauzu na chvíli, potom poslední cvik. Napadlo mě, že bychom šli se podívat, kde jsme stavěli. Co tam z toho zůstalo"

Nejistě se na něj podívám. „Mohli bychom, pokud ti to nevadí."

,,Nevadí, jinak bych to nenavrhoval, princess" řeknu jako malou provokaci

Nad tou přezdívkou se trochu zarazím. Proč mi tak pořád říká?„Dobře, tak bude asi nejlepší, abychom rovnou vyrazili." Řeknu rychle a vezmu na sebe šálu.

Zasmějí se ,,Promiň, nešlo odolat." Usmívám se

„V pořádku." Pousměji se. „Je to popravdě docela hezký." Řeknu a trochu schovám do šály rudé tváře.

Zasmějí se tiše ,,Myslím, kdybys to slyšel od Opereta. Musel bych tě možná oživovat" usmívám se, i když to bolí, ale tohle prostě do života patří. No radši nic. ,,Půjdeme?" Optám se, když už jsem u dveřích připraven

Zasměji se. „Jasně, pojďme." Řeknu a přejdu k němu. Spolu se vydáme k jeho bývalému domu.

Vyjdeme spolu směrem k mému bývalému domu