Stále v procesu [Dream SMP]

57.........................................................

Usmívám se. Mám se stále co učit, když to vezmu takhle.. když mě neovládne vztek nebo jinak, jsem prakticky začátečník stále. Sledují jejich, boj. Jejich kroky, jak Eret útočí a Ben kryje. Boj netrval dlouho a skončil. ,,Krásný boj." Povím s úsměvem

„Souhlasím, dobrá práce." Eret mě podrbe ve vlasech. „Ty taky." Usměju se na něj. Poté se Eret otočí na Mika. „Teď my dva?" Převezmu od Mika Eretův plášť.

,,Jup." Kývnu hlavou, vezmu si meč, ale to Eret už zaútočil. Trochu vyjeknu, ale podaří se mi to vykrýt, jenomže tak tak

Pozorně sleduju jejich kroky a výpady. Nemůžu z nich spustit oči. Oba při tom vypadají tak krásně a elegantně, ale zároveň i silně.

Eret mi dával prostor, ale moc jsem si neodvážil útočit, i když je to trénink. I přesto, jsem párkrát zaútočil z boku, vrchu, i ze s poda, ale i tak.. vše se mu dařilo vykrýt a mně to nevadilo. Nakonec využil Eret moment mé nepozornosti a zaútočil

Napjatě jsem je pozoroval. Měl jsem tendence za nimi tam skočit a začít se okolo nich motat, ale držel jsem ten pocit na uzdě.

Nedokázal jsem všechny odrazit a tak jsem skončil natisklý na zemi s mečem u krka jako Ben předtím, plus klečí nade mnou, takže.. velmi zajímá poloha, při které jsem mírně zrudl. ,,A mám tě." Poví úsměvem. Usmějí se taky. ,,Jo.." Ben přijde k nám a Eret dá pryč meč a sleze. Nabídne mi ruku na zvednutí a já s úsměvem příjmu. ,,Děkuji." Poděkuji mu. ,,Maličkost." Odpoví mi. Já jen zakroutím hlavou s úsměvem, ví že tyhle detaily nejsou maličkosti. Někdy jsou dost důležité. Dáme svou pozornost na Bena, jak začne mluvit

Jemně pohupuju ocáskem, ani nevím proč. Natáhnu ruce k Eretovi s jeho pláštěm. Nejraději bych mu ho nasadil sám, ale už teď byl o hlavu a půl vyšší. On si ho ode mě s poděkováním převzal. „By mě zajímalo, kde je ten Perry." Zamyslím se. Jakmile to řeknu, papoušek za mnou doletí. Nastavím ruku, na kterou přistane. Už ho to létání asi přestalo bavit, protože hned po odvázání vzkazu se napnul a vyletěl směrem ke mě do pokoje. Otevřel jsem svitek a začal jsem číst. „Mile rád se s vámi v tu dobu sejdu u mě před domem. Ale bohužel to budeme muset přesunou na zítra kvůli dešti... Dešti?" Podivím se. Vteřinu na to mi kápne první kapka na nos, než se náhle spustí prudký déšť. Tak proto Perry tak rychle odletěl!

,,No.. aspoň si nemusíme dávat sprchu." Zasměji se

„To souhlasím." Zasměju se taky, jakmile se octneme pod střechou. Papír jsem si naštěstí stačil dát do kapsy a tak nějak přežil. I když z nás kape voda. „Měli bychom se jít osušit." Rozhodne Eret.

,,Rozhodně, jinak ještě onemocníme zas." Usmívám se a rozejdeme se k pokojům

Zajdeme každý do svého pokoje, kde máme ručníky. Vezmu si ten svůj z koupelny a začnu si jím sušit ocas a pak hlavu. Nechám si ho na hlavě a přejdu do pokoje, kde se začnu koukat po oblečení. Felix s Vixen zase spí a Perry sedí na svém bidýlku. Nakonec si vezmu to, co mi spíchla Niky na rande. Po oblečení si ještě trochu upravím vlasy, aby nevypadaly jak ptačí hnízdo, vyndám z kapsy mikiny dopis a otevřu dveře na chodbu.

Když každý zaleze k sobě do pokoje, tak jsem šel hned převléknout. Vzal jsem pro tentokrát šedý svetr s rolákem, pohodlné světlé modré kalhoty, a obul si suché boty, které jsou spíše jak kozačky, vlasy jsem si rozčesal a dal do culíku, a jako poslední dal diadém. Jen jsem si nechal u Bena svůj plášť, takže se tam ještě stavím, jak se potkáme na chodbě. Usměji se a rozejdu se ven z pokoje. Otevřu dveře a vyjdu ven, abych mohl vyjít a za sebou zavřít, takže i celkově čekat na lásky. Opřu se o okno a začnu přemýšlet, co vše Ben teď dokáže, když je teď hybrid lišky, jak Fundy. Usměji se pro sebe, nevadilo by mi, kdyby tak zůstal, jelikož stále je to Ben, kterého milujeme bez rozdílu