Já ho zabiju, přísahám že zabiju. Já ho-! Ugh! Odvede mě do kočka do věznice a tam zavře. Když odešel začnu nadávat a chodit po místnosti, kde mě zavřeli. Po chvíli si všimnu, že tu nejsem sám, ale je tu Eret. Vydechnu a posadím se na druhou stranu. Od Ereta, abych mu neničil jeho prostor a nechal zpracovat
Nechám se Badem odvést do tanečního sálu, kde se sešla už jeho parta. Zrovna i docházel Antfrost. „Přivítejme všichni nového účastníka našeho Eggpire. Benjamina." Bad se postavil ke stolu s přípitky a jednu skleničku si vzal. „Budeme připíjet." Všichni se rozešli k němu. Též jsem tam došel a vzal jsem si skleničku rudého vína. „Na dnešní úspěch a vítězství. Red Egg na nás bude pyšné, jakmile mu všechny oběti předáme." Řekl se stálým úsměvem démon a napil se. Všichni jsme ho následovali. Víno bylo dobré, ne že ne, ale musím všechny odtud dostat!
Mlčím a promnu si oči. ,,Michaeli?" ozve se Eret. ,,Jak to bylo?" optá se Eret. Zamrkám a zvednu hlavou. ,,Jak bylo co?" optám se nejistě. ,,Jak to bylo přesně, že přišel o život." rozvede to. ,,Oh.. no.. jak jsem jíž zmiňoval. Šli jsme od tebe, a my jsme se chytli a nedali si pozor na čas. Že se stmívá a je už skoro noc, ten moment kolem nás proletěl šíp a já neměl nic u sebe, než Technuv plášť. Další chvíli se na nás vrhly. Ben utekl na strom, aby je sestřílel, ale neměl u sebe luk, jak už víš proč ho neměl u sebe. Já se snažil vyhýbat a tak Ben seskočil dolů a začal je pozabíjet sekerou. Jenomže když jsem se vyhýbal jsem si nevšiml jak na mě letí šíp a všiml si pozdě, tak Ben tak tak přede mnou skočil, aby mě zachránil. Já jsem zděšeně vykřikl a přiběhl k němu. Sebral jsem mu sekeru a začal je pozabíjet, jak jsem mohl. Když už jich moc nebylo. Vzal jsem Bena do náruče a běžel k němu domů. Kde jsem se o něho postaral. Mrzí mě to. Nikdy jsem nechtěl, aby někdo zemřel kvůli mně." složím si hlavu
Položím skleničku na stůl. „Dokud všechny neodvedeme k The Egg, budete to tu hlídat, pro jistotu. Máte volnost, běžte hlídat." Normálně bych Bada neposlouchal, ale tohle mi hrálo do karet. Ihned jsem vyšel pryč. Zaznamenal jsem, že ne úplně všichni mi tu věří, protože se Ant vydal ihned za mnou a celou dobu mě sledoval. Procházel jsem se po hradu a snažil jsem se nenápadně najít místo, kde ostatní drží.
Eret mě celou dobu poslouchal a sledoval, jak jsem mu to vysvětlil. Uslyším jak se postaví a jde ke mně na těch jehlách. Já bych se už dávno přizabil na tom. Sedne si vedle mě a obejme. ,,Uhm?!" překvapeně zvednu hlavu na něho, jak mě objímá a jemně usmívá. ,,Nezlobím se a rozumím." díky bohu, že se neptal na důvod, proč jsme se pohádali. ,,O-opravdu?" optám se nejistě. Plus se ještě červenám, jak mě objímá. K sakru! Tak blízko je!!!!!!!!! Teď na to není vhodná chvíle, Michaeli! Vzpamatuj se. ,,Opravdu." potvrdí mi to s úsměvem. Neváhám a obejmu ho zpět a nechám pár slz ukápnout. Po chvíli se odtáhnu ,,Děkuji" šeptnu a setřu si zbytek slz
Procházím se halou s pokoji. Mé podpatky klapkou o podlahu a jejich zvuk se roz hléhá okolím. Stále cítím pohled kocoura na svých zádech. Snažím se najít jediný znak o tom, že by tu někdo byl. Pohlédnu po chvíli za sebe, kočka už zmizela. „Pomozte mi!" Uslyšel jsem zvolání. Využil jsem situace a rozběhl jsem se za hlasem. Rozevřel jsem dveře, odkud vycházel. Zorničky se mi zúžily strachem. Na posteli tam seděla šklebící se Hannah. Za mnou se zjevil Ant. „Myslím že ty půjdeš s námi." Zasmál se a srazil mě k zemi.
Usměje se na mě a odtáhne taky. Má krásný úsměv. NE! VZPAMATUJ SE! Teď na to není vhodná chvíle. Můžeš umírat jindy. Eret si jde sednout na své místo a já začal přemýšlet, proč mě sem zavedl
Ant mi zkřížil ruce za zády a chytil mi je. „Tak jdeme PrInCeZnO." Kopl jsem ho do nohy. Od něj si takhle říkat nenechám. On mě přitáhne blíž k sobě. „Nedovoluj si nebo vytáhnu drápy." Zavrčí a začne mě někam odvádět. Zanedlouho se schody dostaneme k nějakému pokoji. And otevřel dveře a vhodil mě dovnitř. Rychle jsem se zase rozeběhl proti němu. On je však rychle zase zavřel a zamlkl, tak se mi je ani nepovedlo vyrazit.
![](https://img.wattpad.com/cover/280267465-288-k167505.jpg)
ČTEŠ
Stále v procesu [Dream SMP]
FanfictionBen: „Ne opravdu není." Už na něj trochu zvýším hlas. „Ty nemáš ani tušení jak to s Eretem mám, nemáš sebemenší tušení, jak to tu chodí, jsi tu teprve první den." Teď už jsem se na něj otočil a dívám se mu do očí. „Ty nevíš vůbec nic o tom, co se tu...