,,Ahoj" pozdravím je konečně
,,Ahoj." Usměji se na ně a posadím se normálně. Poté se postavím a protáhnu. ,,Už půjdeme na večeři." Usměje se na mě Eret. ,,Co? To jsme spali tak dlouho?" Podivím se.
,,Vypadá to tak." odpovím a Eret se jemně zasměje. Usměji se a sedneme si ke stolu, kde to Eret už připravil. ,,Dobrou chuť" popřeji obou
Posadím se. Též jim popřeju a začnu pomalu jíst večeři. Sním o trochu méně, než u oběda, ale pořád to není moc málo.
Kouknu na Bena a jemně se zamračím, ale nic neřeknu. Vrátím svůj pohled ke svému jídlu
Položím příbory a pohlédnu na kluky. „Nějaké plány na zítra? Nebo to bude jako dnešek a včerejšek?" Zeptám se jich.
,,Oh.. já něco bych měl a chtěl jsem vám to říct po jídle." povím
Zvědavě se na Michaela podívám a dám ruce na klín. „A co? Klidně to tedy může počkat i na čas po večeři."
,,Dojím to a povím, ano?" usměji se na oba
„Tak dobře." Odpoví mile Eret, já přikývnu. Začnu si hrát s copánkem, zatím co v tichosti čekám, než dojí.
Moc dlouho čekat nemusel a dojedl jsem. ,,Děkuji za jídlo." povím k Eretovi. Který dojedl chvíli po mně. Ben toho moc nesnědl. Ale pohlídám si ho, to přísahám a než odjedu ho poprosím jestli na něho na tohle nedohlédne
„Žádný problém." Eret se na něj zářivě usměje a postaví se. Začnu klukům pomáhat sklízet ze stolu.
Když máme uklizeno, sedneme si zpět na polštáře a světlo z krbu to tu dodává tu čarovné kouzlo. Plus je tu krásné teplo. Usmívám se.
Pohlédnu na Michaela. „O čem že jsi nám chtěl teď říct?" Připomenu mu.
,,Oh.. jistě jistě. Takže.. chtěl bych jet za Technem zítra brzo ráno, abych k němu cestu stihnul a zůstat u něho pár dní, abych i s ním trávil čas." podrbu se
Tímhle mě docela vykolejí. „Tak dobře." Usměji se. „V kolik hodin by jsi asi tak vyjížděl? Máme tě vyprovodit?" Začal se ptát Eret.
,,To je v pořádku" zarazím jemně Ereta v otázkách. ,,Zítra při svítání vyrazím a nechci vás probouzet, kvůli mně"
Pousměji se. „Kvůli tobě by nám nevadilo vstávat." Zarazím se. „Tedy alespoň mě ne." Rychle dodám. Eret se zasměje. „Máš pravdu, ani mě by to nevadilo." Otočí hlavu na Michaela. „Ale pokud si to nepřeješ tak nemusíme."
,,Jen chci abyste se vyspali" udělám slabé psí oči
Obejmu ho. „Rozumíme, v pořádku. Uvidíme jak se to zítra vyvrbí. Třeba Budeme vzhůru už sami od sebe." Usměji se. Eret přikývne. „Tak to bychom ale měli už jít spát do pokojů."
Obejmu ho zpět ,,Jo. Pojďme tedy si lehnout" usměji se na ně jemně a pustím Bena z objetí
„Tak dobře." Odtáhnu se od Michaela a postavím se. Počkám, než se postaví i oni a rozejdeme se k pokojům.
,,Je tu chladněji" zamručím a dám Benovi na ramena plášť
Podívám se na Mikeyho. „Díky." Usměji se na něj a plášť si lehce chytnu pár prsty, aby nespadl. Úchvatně voní. Když se zastavíme před dveřmi do pokojů, začnu si ho sundávat, abych mu ho mohl vrátit.
Usměji se zpět a jdeme k pokojů. Ben mi vrátí plášť zpět. ,,Hlavně buď v teple"
Přikývnu. „Neboj budu. Dobrou noc." Rozloučím se s nimi a odejdu do pokoje. Podívám se na své věci, ty už jsou suché. Sundám si triko a obleču si mikinu. Přejdu k posteli. V peřinách tam je zabalený Felix. Když ho vymotám, tak zaběhne někam do rohu. „Tak dnes tu asi budu spát bez tebe." Pousměji se a lehnu si.
![](https://img.wattpad.com/cover/280267465-288-k167505.jpg)
ČTEŠ
Stále v procesu [Dream SMP]
FanfictionBen: „Ne opravdu není." Už na něj trochu zvýším hlas. „Ty nemáš ani tušení jak to s Eretem mám, nemáš sebemenší tušení, jak to tu chodí, jsi tu teprve první den." Teď už jsem se na něj otočil a dívám se mu do očí. „Ty nevíš vůbec nic o tom, co se tu...