Stále v procesu [Dream SMP]

62..............................................................

Vezmu to mezi prsty, které mám teď ještě větší a musím opatrně, jinak bych to nejspíš rozbil ten talíř. Soustředím se, abych to nerozbil. Pomalu, ale jistě začnu jíst

Zvednu hlavu, všimnu si, jak to Mike jí, je to zajímavé. Brzy ji však sklopím a kouknu se jinam, samotný moc nemusím, když mě někdo pozoruje při jídle.

Asi po 10 minutách konečně dojím, i když Eret a Ben dojedli

Necháme Mikeyho v klidu jíst. „Jak vám je?" Zeptá se nás Eret a začne uklízet talíře na podnos.

..S vámi se cítím o hodně lépe, než bez vás." povím a usměji se na ně

Eret se k němu nakloní zezadu a dá mu pusu na zdravou tvář. „Nemohli bychom se na chvíli stavit do odpočívárny?" Za žadoním.

Usměji se a nechám se od Ereta. Oba koukneme na Bena, jakmile se ozve. ,,No.. můžeme." odsouhlasím a kouknu na Ereta

„Nejsem proti." Odsouhlasí to i Eret. „Ale ještě mi musíš odpovědět na tu otázku." dodá. Rozhodnu se mu tedy taky odpovědět. „Taky se cítím už líp."

Usměji se slabě pro sebe. ,,To je skvělý." povím a vstaneme, abychom se rozešli do odpočívárny

Postavíme se, Eret se ještě ujistí, že jsme opravdu dost v pohodě na to, abychom tam šli a vyjdeme z jeho pokoje. I když už nejsem napůl liška, velikostně se cítím pořád podobně, jak je teď vyšší Mike. Dojdeme do odpočívárny. Zaskočím ještě ke knihám, které jsem tam pořád měl. Otočím stranu od té, kterou jsem měl rozečtenou a zůstanu na ní jen šokovaně hledět.

Mezitím co jsem si sedl s Eretem, tak jsme sledovali Bena, jak přijde ke knížce, kterou právě měl otevřenou. ,,Vše v pořádku?" optá se ho Eret, když vidíme ho docela v šoku

„Ono to bylo o stránku dál. Tady je to místo kde je Wilbur!" Rozzářím se štěstím.

,,Oh, to je skvělý zlato, ale k tomu dojdeš, až se vyléčíš. Teď tě tam nepustíme." povím a Eret odsouhlasí

Chápavě přikývnu. „Dobře. Stejně by to teď asi nebyl nejchytřejší krok." Uznám. „Ale alespoň tu informaci už nemusím dál hledat." Poznamenám s úsměvem.

,,To ano, a teď pojď za námi, Princess." požádám ho

Vstanu a přesunu se k nim.

Eret ho hned stáhne k nám, jakmile se mu naskytne možnost. Usmívám se a spokojeně vydechnu

Dostanu se mezi ně. Opřu se. Chce se mi zase spát.

,,Prospí se, budeme tu." pohladím ho po vlasech

„Dobře." Zamumlal jsem, zavřel oči a pomalu jsem znovu usnul. Zbytek dní se o nás staral Eret. Byli jsme v jeho pokoji, kde občas pracoval a nás nechal spát. Čím lépe nám bylo, tím víc jsem začal uvažovat o Wilburovi. Když jsem se už docela spravil, začal jsem si tam plánovat cestu. Nebyl jsem si však jistý, jak to udělám s Mikem a Eretem. Wilbur nás pravděpodobně bude čekat a já je nechci dostat do dalšího nebezpečí. Už to bylo několik dní. Mikovy se jizvy taky spravily a už nebyly skoro ani vidět. Byli jsme v odpočívárně a leželi u ohně, jak jsem o té cestě přemýšlel.

Usměji se a uběhlo pár dní. Já a Ben jsme se vyléčili po pár dnech, mám pocit, že by klidně trvali déle, ale- tady se to prostě léčí rychleji než normálně. Zas odpočíváme v odpočívárně a Ben nad něčím stále dumá. ,,Princezno?" ozvu se starostlivě a pohladím po vlasech. Zapomněl jsem zmínit, že jsem se už vrátil do své lidské podoby, ne?