Stále v procesu [Dream SMP]

4....

Michael - BlueLucaria
Benjamin - Weromika3

Zamávám mu, když vyjdeme a usmívám se. Rozejdeme se, a když jsme dále navážu konverzaci. ,,Musím se přiznat, že Eret umí udělat dojem, a že je vážně pěkný muž" povím s úsměvem. Dívám se na nebe

Cítím jak mé tváře trochu víc zrudnou, když si na něj vzpomenu. „Jo, to jo. On je moc pěkný. Je to i jedna z výhod, když je král." Krajina už začíná pomalu tmavnout.

,,To ano. Má někoho?" optám se zvědavě a kouknu na něho

Nad touto otázkou se zarazím. Chvíli uvažuji, co vlastně odpovědět, než nakonec řeknu: „Ne, asi by se dalo říct že nemá. Proč se ptáš?" Zvednu zvědavě jedno obočí.

,,Jen tak.." usmívám se jemně

„Tak fajn." Zamumlám. Chytnu si líp tašku. Pohlédnu ke slunci, jak stíháme cestu.

Chvíli mlčím, než dodám. ,,Líbí se mi"

Překvapeně se na něj podívám. „Jak to myslíš?"

,,No.. crush?" Podrbu se

„Aha? Tak... Fajn." Dodám rychle, otočím pohled na cestu před námi a trochu zrychlím krok. Vůbec se mi nelíbí, kam tahle konverzace může zajít.

,,Je vše v pořádku?" Optám se starostlivě, a zrychlím taky krok, aby mi nezmizel, přece jen. Tady bych byl úplně ztracen

„Ehmmm- jo. Jo, vše je v pořádku." Tedy až na to že máš crush do Ereta. Problýskne mi hlavou. Rychle tu myšlenku zaženu někam do kouta.

,,Bene, nelži mi. Vidím, že se něco děje" váhám ho chytnout a zastavit

Vydechnu. Nervózně se zasměji. „Já ti nelžu. Proč bych měl důvod ti lhát? Každý se může do někoho zacrushovat."

,,Líbí se ti" řeknu vážně a zastavím se. A sledují ho, jak ztuhne. Sledují jeho reakci a přemýšlím. Měl jsem mlčet a dávat větší pozor co řeknu a jak on reaguje na Ereta. Proč mi to nedošlo!

Nevím co říct. Tohle je bezvýchodní situace! Leda by ten východ byl zběsilý úprk. Ale tohle by v tomto případě moc nepomáhalo. Sevřel jsem ruce v pěst a sklopil trochu hlavu. „I kdyby jo tak tobě do toho nic není." Zavrčím už na něj.

,,Docela je.. protože se nám obou líbí ta stejná osoba. I když ho znám jen krátce, nemůžu za to, že mě okouzlil a já si na něho udělal crush."

„Ne opravdu není." Už na něj trochu zvýším hlas. „Ty nemáš ani tušení jak to s Eretem mám, nemáš sebemenší tušení, jak to tu chodí, jsi tu teprve první den." Teď už jsem se na něj otočil a dívám se mu do očí. „Ty nevíš vůbec nic o tom, co se tu děje a jak to tu chodí."

,,To sice ano, ale nejsem slepý. Řekni mi upřímně. Líbí se ti?" Neustupuji a kamenně ho sleduji. Tyhle pohledy máme stejné s Technem, ale oba máme v tom něco více

Měl jsem chuť sklopit pohled a ihned mu říct všechno co vím, je poznat že jsou s Technem dvojčata, ale zůstal jsem stát a stále jsem se mu díval do očí. Nadechoval jsem se pro další odpověď, když jsem zaslechl syčení. Ihned jsem instinktivně uskočil, vytáhnu rychle sekyru a zasáhl s ní Creepera. Ten na jednu ránu padl. Rychle jsem se rozhlédl okolo sebe. Už byla noc a my byli v obklíčení monster. V největší rychlosti jsem se rozběhl ke stromu, co byl tak deset metrů od nás. Vyskočil jsem na kmen. Odrazil se od něj a přichytil jsem se větve, na kterou jsem vylezl. Sáhnul jsem po svém luku, ale chmátl jsem jen vzduch. Tehdy mi došlo, že luk furt nemám. Musel jsem se proto spokojit jen se sekerou. Tohle se mi nelíbilo. Vždy jsem byl spíš pro zbraně na dálku. V tu chvíli mi docvaklo, kde je Michael. Rychle jsem se po něm rozhlédl, než mi došlo, že je pořád dole.