Stále v procesu [Dream SMP]

14..............

Vzbudím se. Posadím se a pohlédnu na Michaela. Ten ještě spal. Otočím pohled do okna, slunce teprve vycházelo. Povzdechnu si. Jak se mi zase podařilo vstát tak brzo?

Spí a objímá částečně polštář, při tom mu vlasy lezou do očí.

Znovu se podívám na Michaela. Takto vypadá docela roztomile- nad čím to zas přemýšlím. Měl jsem nutkání mu vlasy z očí odhrnout, ale nechtěl jsem to riskovat, jak to chození tak jeho probuzení. Tak jsem jen v tichosti seděl na posteli. Opřel jsem se o zeď a sledoval okolí.

Po půl hodině jsem se vzbudil a rozespale zamručím

Pootočím k němu hlavu.

Zívnu si a ospale si promnu oči

„Jak jsi se vyspal?" Usměji se na něj.

Podrbu se a posadím. ,,Dobré a dobře. Děkuji za optání" povím rozespale. Protáhnu se a kouknu na něho. Usměji se. ,,A jak ty?"

"Taky dobře."

,,Tak to jsem rád"

Podívám se ještě jednou na okno. „Dnes bude hezky. Kdy začneme s tréningem?"

,,Prvně bych se najedl a potom bychom vyzkoušeli, jestli budeš moc trochu chodit"

Přikývnu. „Tak dobře. "

Usměji se na něho

„Co by jsi si dal k jídlu?" Zeptám se ho a dám nohy dolů z postele.

,,Hmmm.. kuře"

„Nějaké by mělo být v chestce u crafting tableu." Zamyslím se.

,,Dobře, kdyby nebylo, tak brambory postačí" usmívám se. Vstanu a lépe se ještě protáhnu. Trochu mi křupne v zádech

Pozorně ho pozoruji.

Vydechnu a rozejdu se k chestce kde to zmínil

Sleduji, jak jde na to místo a začne se dívat do té chestky.

,,Hmmm.. brambory, mrkve, steaky, chleba, ten ani nevím, kdy jsem měl naposledy. Dále hovězí, ovčí, jablka, a tady.. jedno kuře. Copak by sis dal ty?"

„Dej mi jednu bramboru." Požádám ho.

,,Dobře.." vezmu tu jednu bramboru. Chestku jsem zavřel a rozešel za ním s tím. ,,Tady." podám mu bramboru, o kterou si požádal

,,Díky." Převezmu si ji od něj a začnu ji jíst.

,,Rádo se stalo" usmívám se a hačnu si na zem a začnu papat kuře

Brzy bramboru dojím a čekám jen, až dojí Michael.

Dojím a vstanu. ,,Připraven to zkusit?" optám se

Přikývnu. „Snad to půjde líp jak včera." Nervózně se zasmějí.

,,Uvidíme.. chceš se pokusit vstát sám nebo?"

„Nebo co?" Nechápu.

,,Pomoc" jemně se zasmějí, nad tím, jak zareagoval. ,,Jestli chceš vstát sám a nebo pomoc s tím." usmívám se a upravím si vlasy

„Oh, už chápu." Zasmějí se. Podívám se na zem a znejistím „Možná... Možná by malá pomoc byla fajn?" Pípu a lehce k němu vzhlédnu.

Usmívám se ,,Rád ti pomůžu, za to se nemusíš stydět." přijdu k němu ,,Na tři?"

„Na tři." Souhlasím a začneme spolu počítat.

,,Raz.. dva.. a tři" napočítáme společně a začneme pomalu spolupracovat, já ho podepírám a on opatrně stoupá