Stále v procesu [Dream SMP]

46..............................................

Jakmile dojím tak vzhlédnu ke svým přítelům.

Dojím večeři a zvednu hlavu, když ucítím pohled. Pohled Bena. Usměji se na něho a Eret dojí též. Zvednu se a dám ty talíře na vozík

„Co teď?" Zeptám se jich.

,,No.. cítíte se unaveně?" otážu se

„Tak napůl." Řeknu a kouknu na Ereta, co on.

,,Prospal bych jsem se, ráno jsem si přivstal trochu dříve než vstávám." poví Eret. ,,Dobře." kývnu hlavou, že rozumím

„Tak bychom si šli lehnout." Přikývnu.

Usměji se a vstaneme. Uklidíme polštáře a rozejdeme se do pokoje. ,,U koho dnes spíme?" optám se

„Dnes jsme spali u Ereta. Takže teď je řada na kom?" Zamyslím se, zatím co si obouvám boty.

,,Můj pokoj, jestli se nepletu." povím zamyšleně a přemýšlím

„Tak můžeme tam." Usměji se.

,,Dobře." kývnu hlavou a Eret se usměje. ,,Tak pojďme tedy do pokoje." povím s úsměvem

Postavím se i s Eretem a všichni tři se rozejdeme k pokoji od Mikeyho.

Netrvalo dlouho a dojdeme k pokoji. Dnes jsme toho moc neudělali, ale i tak to stálo za to. Hlavně díky Karlovi, že Bena nám ukázal v maid šatech, a tak náš vztah posunul dále, než předtím

Vejdeme dovnitř, Eret položí knížku na noční stolek a posadí se na postel.

Sundám si plášť, korunku a lehnu si na postel, jak skopnu boty

Též si sundám přebytečné věci a lehnu si k nim.

Usměji se a obejmu Bena a natáhnu ruku k Eretovi, aby se přidal do objetí

Eret se k nám do objetí přidá. Obejmu je sám nazpět.

Usmívám se ,,Dobrou noc"

„Dobrou." Popřeji mu nazpět i s Eretem. Zavřu oči. Chvilku to trvá, ale nakonec tvrdě usnu a spím až do rána.

Nemusel dlouho čekat a usnul jsem jak špunt. Ráno jsem se vzbudil docela brzo, ale uvidím že je Eret vzhůru. ,,Dobré" šeptnu tiše k němu. ,,Dobré ráno" oplatí mi ti se s úsměvem. ,,Mohli bychom jít na chodbu?" Optá ,,Jistě" odsouhlasím a opatrně se odtáhnu od Bena. Dám přes něho plášť, aby se necítil tak opuštěn. Eret vstal taky a usměje se. Já se nějak upravím, obuji. Narovnám se a on mě pobídne, neváhám a jdeme před pokoj

Když jsem se konečně vzbudil, ucítil jsem, že mám na sobě i něco jiného než deku. Otevřel jsem oči a spatřil jsem Mikův plášť. Jakmile jsem ho uviděl, tak mi došlo, že oba dva jsou pryč. Posadil jsem se a rozhlédl se znovu po pokoji. Do oka mi padla kniha, kterou Eret včera položil na stolek. Místo toho, abych je hledal, jsem se natáhl pro ni. Plášť jsem si nechal na ramenou. Skočil jsem si ještě ke stolu, ze kterého jsem vyhrabal čistý papír a pero. S tím se jsem vrátil ke knize, nohy jsem si dal pod peřinu, otevřel jsem nějakou stránku, co už jsem znal a po paměti jsem se snažil rozeznat jednotlivá slova. Netrvalo mi to dlouho a došlo mi, že je to ta stránka o královské rodině. Tu jsem si naštěstí nejlépe pamatoval, jak to četl včera. Všechna písmenka, co jsem poznal, jsem si zapisoval a takto jsem to postupně luštil.

Začne mi říkat plán na to rande, a já se usměji. Pozorně poslouchám a začnu říkat i své nápady, k tomu. Zabralo nám to tak hodinu, než jsme se dohodli. ,,Myslím, že můžeme jít za princeznou" povím s úsměvem. ,,Ano, to ano" odsouhlasí s úsměvem taky. Vrátíme se do pokoje. Uvidíme ho, jak se snaží rozlouskat ty slova. Zasmějí se tiše