Stále v procesu [Dream SMP]

12............

Opatrně jsem ho nesl ven a dával si pozor, aby se mu nic nestalo. ,,Hmm.. chtělo by to šaty a korunku, a jsi hotová princezna" zasmějí se

Mé tváře zrudnou. Obličej schovám do jeho hrudi. „To by jsi to na mě nejdřív musel dostat." Pousměji se.

,,Vsadíš se?" Zasmějí se a kouknu na něho

S šibalským úsměvem na něj vzhlédnu. „Klidně."

,,Fajne, když tě dostanu do toho, půjdeš tak za Eretem a povíš mu, jestli jsi krásná princezna. A když prohrají?"

„Tak si nějaké šaty na sebe budeš muset vzít ty a mít je na sobě celý den." Odpovím s úsměvem. „Co ty na to?"

,,Beru" zazubím se na něho a podáme si na to ruce, když ho posadím

„Tak to bude sranda." Usměji se a začnu už trhat nějaké květiny. „Kde to vůbec chceš všechno sehnat?"

,,Věř mi, ale i já mám nějaké tajemství a šaty nebude u mě těžké najít" mrknu na něho

Překvapeně se na něj podívám, trochu znejistím. „Tak dobře? Dáme tomu i nějaké ultimátum?"

,,Jaké bys chtěl?" Usmívám se a sledují ho, jak plete

Pokrčím rameny. „Možná než se budeš vracet k Technovi? Nevím moc jaké máš budoucí plány."

,,Přemýšlel jsem, že až se vyléčíš a ukážeš mi zbytek, tak bych si asi postavil barák" podrbu se

„Pokud by jsi chtěl, mohl bych ti s ním pomoct. Tak by to ultimátum mohlo být do doby, než si ho postavíš." Napadne mě.

,,Dobře" usmívám se a sledují jak plete. Líbí se mi ta kombinace

Začnu trhat a dodávat tam další květiny, dokud z toho nevytvořím dost dlouhý kruh, který nakonec spojím. Oba konce svážu dohromady, otočím se na Michaela, dám mu věnec na hlavu a dám se do pletení dalšího.

,,Nech mi taky uplést ti" vyšpulím rty, aby mě nechal taky něco uplést.

Pousměji se. „Tak dobře."

Špulím rty ,,Můžu si vzít z tvé hromádky, nebo mám si natrhat?" Optám se

„Klidně si můžeš vzít." Usměji se na něj a dál pokračuji v dalším věnci.

,,Dobře" začnu plést ve stylu modré a fialové, jsou to krásné květiny, sem tam jsem dal i červenou, aby to bylo více barevné. Dal jsem si dost záležet

Čas od času kouknu, jak plete, než se zase podívám na ten svůj. „Co to tu máte?" Ozve se až moc povědomý hlas. Vzhlédnu a spatřím Ereta. Měl jako vždy na sobě své sluneční brýle a korunu.

Zvednu hlavu taky, když uslyším jeho hlas. Jemně zčervenám, ale usměji se ,,Pleteme věnečky" snažím se nekoktat, první věta úspěch

„Copak potřebuješ? Nebo jdeš jen tak okolo?" Zeptám se ho. On se na mě podíval a vyndal z inventáře můj luk. Doširoka jsem se usmál, položil jsem nedokončený věnec a převzal si ho od něj. „Díky! Kde jsi ho našel?" Eret se na mě usmál. „Fundy se zmiňoval, že ho má u sebe, tak mě napadlo ti ho donést." Pak trochu zvážní. „Obvykle své věci nenecháváš u někoho tak dlouho."

Ups.. ,,To je zas má chyba. Já a Fundy jsme ho chtěli trochu pozlobit, a no.. při cestě od Niky jsem mu říkal, že by si ho měl vyzvednout, ale spěchal k tobě, abys nečekal. No a tak se to stalo" podrbu se a sklopím zahanbeně hlavu