Stále v procesu [Dream SMP]

16................

,,Rozumím." kývnu hlavou a usměji se. ,,Máš hlad?" optám se a odložím zrcátko zpět na místo, odkud jsem ho vzal

Zavrtím záporně hlavou. „Ale ty si klidně něco vezmi. Chtěl by jsi jít pak k té vodě?"

,,Vezmu několik brambor sebou a můžeme jít klidně hned, jestli chceš" usmívám se

„Já v tom nevidím problém." Usměji se a postavím.

,,Super.. tak já vezmu ty brambory a můžeme jít"

„Dobře." Přikývnu a vezmu si svou šálu.

Rozejdu se ke truhle, kde vezmu pár brambor a otočím se na něho, jestli můžeme jít

Podívám se na Michaela. Ten už vzal brambory, tak se rozejdu ke dveřím.

Následují ho ven, kde na mě čeká, než k němu přijdu. ,,Můžeme?" optám se

Přikývnu a začnu ho vést malým lesíkem k vodě. Není to moc daleko, tak pět minut cesty.

Následují ho a prohlížím si přírodu. ,,Máš to tu pěkné"

„Díky." Usměji se. „Už tam skoro jsme." Odhrnu pár větví a vyskytne se nám pohled na zářivou a čistou vodu.

,,Wow.." šeptnu a následují ho k jezeru. ,,To je krása." usmívám se a prohlížím si to tu

„Je to jedno z mých oblíbených míst." Usměji se a pohlédnu na hladinu. „Málokdo tu o něm ví."

,,Děkuji"

„Za co?" Podivím se.

,,Že jsi mi to tu ukázal." usměji se na něho

Pousměji se. „Nemáš zač. Co kdybychom přestali tlachat a šli do vody? Alespoň si namočit nohy." Už mi začínalo být docela vedro.

,,Klidně tam skočím celý, protože jsem spocen od hlavy až po paty. Dneska je horký den." zasmějí se

„To jo." Souhlasím. Sundám si šálu. Položím ji na zem a začnu si sundávat mikinu.

Začnu se postupně vysvlékat, až na spodní prádlo. Upřímně, nemám se za co stydět, ale chápeme, ne?

Jakmile si ji sundám, položím ji na zem, posadím se na zem a vyhrnu si nohavice, abych si mohl rozepnout své vysoké boty. Ty si sundám, nakonec si sundám i ty kalhoty. Uvědomím si, že mám na sobě pořád ten obvaz.

,,Počkej, pomůžu ti sundat ten obvaz" povím a přijdu k němu, abych mu pomohl

„Uh, dobře." Počkám než přijde blíž.

Když jsem dost blízko, tak začnu mu to odvazovat

Cítím se hrozně zvláště, když je tak blízko, ještě k tomu když oba na sobě skoro nic nemáme. Vzpamatuj se! Vždyť jste kámoši. Snažím se uklidnit, zatím co mi to odvazuje.

Když sundám z něho obvaz, naplní mě pocit viny, zůstala mu na hrudi nepěkná jizva. Odtáhnu se, abych mu nerušil osobní prostor

Podívám se na jizvu a pak na Michaela. Postavím se a usměji. „Tak co? Jdeme do té vody?"

,,Jo, pojďme" odložím ten obvaz na jeho hromádku oblečení

„A díky za pomoc." Zazubím se na něj a rozejdu se k vodě.

,,Rád jsem pomohl" povím a doběhnu ho ,,Kdo bude poslední ve vodě je bábovka!"

Usměji se a rozeběhnu se za ním k vodě.