Zbloudilí

DRUHÁ SOBOTA, odpoledne

Dnes je pěkný den. Pěkný den na to, aby bylo všechno v háji.

Nicolo se skoro po dvou hodinách konečně rozhodl vylézt ven a Dominik tam na něj samozřejmě nečekal. Proč by taky čekal? Vždyť by to nedávalo smysl. Mohl dělat tolik věcí... Třeba si užívat pocit vítězství. Nebo přemýšlet, kde bude se svým skvělým autem parkovat, kam všude pojede...

Možná by do něj první den, co ho dostane, mohl nasednout, odjet a už nikdy se nevrátit. Asi by to i dávalo smysl, protože sám přece tvrdil, že by odtud nejraději vypadl.

Nicolo automaticky pohlédl k zelenému karavanu, odkud slyšel hrát televizi, ale nikoho nezahlédl. Což bylo jedině dobře.

Nevzal si s sebou ani nic na kreslení, ale nejspíš, kdyby chtěl, podařilo by se mu najít někde v kapse ořezanou tužku. Ale s tím by moc parády asi neudělal, mohl by si ji akorát tak píchnout do oka a ukončit tu děsnou mizérii. Klein by pak došel z obchoďáku, našel ho s tužkou v oku a celou sázku vyhlásil jako remízu. Auto by si spolu kluci mohli rozdělit.

Ty ho budeš mít jeden den a já druhý...

„Čau, bráško!" Klein zničehonic (vlastně to nebylo zničehonic, protože pochodoval pomalým, loudavým krokem a vyšel od karavanu paní Smithové, takže na něj měl Nicolo hezký výhled, ale Nicolo se prostě nedíval, a tak měl dojem, že se Klein zjevil jako duch) dosedl na druhou volnou židli a zaklonil hlavu.

Nicolo předstíral, že je úplně v pohodě. „Jak bylo v obchoďáku?"

„V obchoďáku to ještě celkem šlo, klimoška a tak, ale cesta zpátky byla peklo. Na tom rozpáleném asfaltu jsem myslel, že zdechnu. Vzali jsme to rovnou k lomu, okoupat se," pronesl Klein a rozhodně zněl vyčerpaně. „Hej, prý ses byl s Mortenem taky koupat? Takže poslední rande proběhlo v pohodě?"

Řekl to úplně klidně, spíš jako kdyby ho odpověď vážně zajímala, z čehož Nicolo usoudil, že... nic moc neví. „To ti řekl Dustin?" zjišťoval. Ale stejně zůstal obezřetný, protože Klein se sice mohl tvářit, že je všechno v pohodě, ale to neznamenalo, že to jen nehraje. Že ho nezkouší.

„Hm."

„A co ještě ti řekl?"

Klein pokrčil rameny. „Že se těší na večer. Nejspíš doufá, že sbalí nějakou holku. Ne že bych mu to nepřál, ale znáš ho. Jde na to moc zhurta."

„Nebo prostě holky nemají zájem o usoplené opice," zamručel Nicolo sám pro sebe, ale Klein ho samozřejmě slyšel a zasmál se. V tu samou chvíli si Nicolo uvědomil, že se k nim blíží Alex a Maria. Respektive... Blížil se k nim Alex s Mariou na zádech. Statečně ji donesl až ke Kleinovi, kde mu ji doslova shodil do klína, a on sám pak lehl na zem do trávy, jako kdyby měl v další vteřině umřít.

„Tos ji sem donesl přes celý kemp?" zavrtěl Nicolo hlavou. Alex rozhodně nebyl žádné tintítko, ale ani neměl svaly jako Klein nebo Dustin, takže to na něj musel být docela výkon.

Maria zvedla nohy a ukázala nalakované nehty v sandálech. „Mám čerstvý lak. Nechtěla jsem si ho rozmazat," vysvětlila.

Klein obrátil oči v sloup, ale zároveň ji pohladil ve vlasech. Jako kdyby na ni byl vážně pyšný.

„Rozmazanej lak je na hovno," oznámil Alex. Když mu došlo, že na to nikdo nereaguje a Nicolo na něj hledí trochu divně, posadil se a rozhodil rukama. „Co? To říká moje máma furt. Že rozmazanej lak je na hovno, protože bez odlakovače dá hroznou práci dostat ho dolů."

Maria přikývla. „Jo. Tvoje máma nemá odlakovač? A proč se nestaví? Já bych jí půjčila."

„Ty máš odlakovač?" znejistěl Alex. „A proč jsem tě v takovém horku nosil přes kemp? Vždyť jsi mohla... Aaa. Já snad už nikdy nebudu moct věřit ženským," vzdychl a zase se rozplácl na zem. Chvíli sledoval modrou oblohu, než zavřel oči.