Zbloudilí

NEDĚLE, večer

Do kempu dorazil s dobrou náladou. Rozhodně se usmíval, což dělal nevědomky. Musela ho na to upozornit až Maria, kterou potkal u jejího karavanu.

„Usmíváš se," řekla.

„Fakt?" zpozorněl Nicolo a zamyslel se. Byla pravda, že měl v obličeji podivně ztuhlé svaly.

„Takže to bylo fajn? Jak moc fajn?" chtěla vědět a automaticky s ním srovnala krok. Vlasy měla stažené do culíku, který si zrovna zaplétala do copu. Občas dokonce poskočila.

Nicolo pokrčil rameny. „Tak nějak normálně. Spíš nuda," odvětil. Pravá ruka ho pořád trochu brněla z toho, jak Dominikovi natáhl. Dvakrát!

„Ale no tak. Nebuď tak tajemnej. Něco mi řekni, třeba... Co jste dělali?" vyzvídala dál.

„Byli jsme v kině."

Maria radostně poskočila. „V kině! V kině je to přece super romantika. Je tma, běží film, jeho ruka tě chytne kolem ramen, poté ti dá krásnou pusu na tvář, zatímco..."

Nicolo musel zvednout ruku. „Mario, tohle nebylo jedno z tvých vysněných randíček. Nevím, jestli jsi celou tu sázku pochopila, protože v ní jde o to, že spolu mají trávit čas dva kluci, co se nemůžou vystát."

„Tss," udělala Maria. „To je přece nesmysl. Dominik je super kluk. Hodný, vstřícný, zábavný... A je i chytrý. Když viděl tu moji ránu, hned věděl, co s ní dělat." Zvedla poraněnou dlaň, aby ji ukázala. Nicolo ovšem netušil, jestli je to teď v pořádku a jestli to včera v pořádku nebylo, takže ji Dominik zachránil před useknutím celé paže. „Já vím, že Klein měl pocit, že to na mě zkouší, ale věř mi, že jsem s ním mluvila skoro půl hodiny a za celou dobu se mě ani jednou nepokusil sbalit. Fakt. A víš, jaká jsem. Že občas mám tendenci z legrace flirtovat. Ale s ním to ani nehnulo. Jenže tvůj bratr je v tomhle trochu zabedněnej, takže mě vůbec neposlouchal, když jsem se mu to snažila vysvětlit. Prý, že nepoznám, když se kluk o něco snaží. Taková hloupost. Já to poznám moc dobře. U Kleina jsem to věděla hned po první větě, už jen z toho pohledu, že po mně jede."

Nicolo zastavil a otočil se na Mariu. „Bezva. Tak teď mám spoustu zbytečných informací, se kterými nevím, co budu dělat." Zastrčil přitom ruce do kapes a zhoupl se na špičkách.

„Já jen... Snažím se ti říct, že Dominik není tak špatný kluk, jak říká tvůj brácha," pokračovala.

„Pořád nechápu, co se mi tady snažíš říct."

„A je tak hezký!"

„Stále nechápu."

„A tebe s ním čeká ještě šest dostaveníček."

Nicolo hlasitě vzdychl. „Mario, bavíme se o něčem konkrétním? Snažíš se mi něco naznačit, nebo co jako?"

„Jen ti vysvětluju, že by ses neměl bát si to s ním pořádně užít," mrkla na něj a pohodila vlasy, které už měla spletené do copu. Na první pohled bylo jasné, že je pro tenhle kemp až moc hezká. Taky to na ni za ty roky zkoušelo hodně chlapů. Někteří jen pískali a sprostě povolávali, ale jiní byli mnohem otravnější a vlezlejší. Jednou ji prý jeden z chlapů odchytil a začal na ni sahat, ale Marii se povedlo ho kopnout do koulí a utéct. Pak naštěstí začala chodit s Kleinem, který dal všem chlapům jasně najevo, že na ni nikdo nesáhne. Takže teď mohla chodit po kempu s obrovským výstřihem, sem tam s někým z legrace flirtovat, a stejně to na ni žádný chlap nezkusil.

„Užít," zopakoval Nicolo a zakroutil nechápavě hlavou. „Víš, doufám, že nejsem buzna, že jo?"

Neodpověděla hned, skoro jako kdyby odpověď zkoušela vymyslet. „Nechápu, jak to spolu souvisí," přiznala. „Já jen říkám, ať se bavíš."