Zbloudilí

STŘEDA, odpoledne

Klein dorazil ke karavanu někdy kolem jedné a navzdory tomu, že skoro celou noc nespal, protože nejprve čekal na Nicola, pak ho neustále kontroloval, šel brzo ráno do práce a nakonec i pracoval!, tak stejně nevypadal vůbec unaveně. Byl veselý a čilý a sotva přišel ke karavanu s Mariou v závěsu, rozcuchal Nicolovi vlasy.

„Jak se cítíš?" Svalil se na volnou židli, zatímco Maria mu sedla na klín. Měla v ruce sáček, ze kterého vytáhla tyčinky a nějaké oříšky a položila je na stůl. Vypadala naprosto v pohodě, jako kdyby neznala to obrovské tajemství, jako kdyby tady byla dneska úplně poprvé.

„Super. Nikdy mi nebylo líp," odvětil Nicolo. Zrovna seděl v tureckém sedu a ruce měl položené v klíně a odpočíval, což znamenalo, že dvakrát klimbnul a jednou dokonce na několik minut usnul a zdálo se mu o stíhačkách.

Klein se pousmál. „V noci mi tě bylo fakt líto. Dokonce tolik, že jsem se rozhodl, že se na tebe nebudu zlobit za to, jak ses zřídil. Myslím, že ses docela hezky potrestal sám."

„Amen," přikývl souhlasně Nicolo. Potrestal se, potrestal se tak, že o tom Klein neměl ani potuchy.

Klein cvrnkl prstem do plechovky. „Kdes to vzal? My měli nějakou colu?"

„Ne. To je Dominika. Přinesl si to sem a teď spí u nás v karavanu."

Maria se při těch slovech usmála, nic neřekla a Klein ten úsměv asi neviděl, ale Nicolo ano a moc netušil, co si z něho vzít. Pak se opřela o Kleinův hrudník, zaklonila hlavu a pozorovala, jak voda stéká z plachty. Nebo to tak alespoň vypadalo. Možná totiž něco vyhulila a potřebovala pár minut, aby se s tím popasovala.

„Co že dělá Morten u nás v karavanu?" vydechl Klein nechápavě a nadzvedl přitom obočí, jako kdyby tomu za nic na světě nehodlal uvěřit.

„Spí."

„Aha. A proč?"

Proč? Proč? Protože u něj v karavanu byl hluk a on nemohl spát, a tak došel sem a já s ním nechtěl mluvit o včerejšku, takže jsem ho poslal k nám, abych měl čas všechno si promyslet, což jsem zatím neudělal, jelikož jsem totálně hotovej.

A pak by následovala otázka: ‚Proč s ním nechceš mluvit?'

No jistě, proč? Protože... Haha, Kleine, my jsme totiž spolu včera spali. To jako on a já. Spali. Jakože sex. Jakože šukání. Jakože mi to udělal do zadku, chápeš, ne? A vzhledem k situaci, že on není buzík, a navíc celá ta věc kolem sázky, prostě... Je to všechno komplikované a já nechci přiznávat, že jsem do něj zamilovaný. Je to nechutné, takže jsem ho poslal spát k nám. Nedá se nic dělat, musíš se s tím smířit.

„Chtělo se mu spát," odpověděl Nicolo a desetkrát přikývl.

„No jasně," zamumlal Klein a bylo vidět, že to úplně nechápe, ale na druhou stranu byl na podobné situace zvyklý. (Alex k nim často chodil spávat, Dustin taky, když měl jeho otec hodně blbou náladu, a jednou tam našli spát úplně cizího chlapa, co se prostě jenom ztratil.) Proto se v tom už dál nepitval. Zato se ale hodlal pitvat v úplně jiných věcech. „Řekneš mi, co jste včera dělali?"

„Chlastali," odvětil Nicolo.

„No nekecej. A dál?"

Ježišmarja... To kdybych ti řekl, tak ti vypadnou oči z důlků. „Nic. Chlastali jsme. Byli jsme v lunaparku. Dominik odněkud splašil dort a whisky, takže jsme jedli a chlastali a hráli hru Nikdy jsem. A jestli se chceš zeptat, co jsem od něj zjistil, tak nic moc. Snědl cvrčka, jestli tě to nějak uspokojí."