Zbloudilí

ŠTĚDRÝ DEN, odpoledne

doprovodná povídka

„Tím půlprdeláčem jsi myslel, že by tu chyběla celá jedna půlka zadku, anebo půlky půlek zadku?"

Odpověď nedostal, protože sotva všichni vešli do vyhřátého karavanu, nic z toho, co se událo venku, jako by ani neexistovalo. Maria ze sebe shodila bundu a rukavice a rovnou šla vařit vodu na čaj, zatímco Klein zvýšil topení a soukal se z bot. Jen Dominik zůstal stát opřený o futra. Ukázal směrem ke svému karavanu. „Půjdu se trochu ohřát a hodit na sebe čistý hadry. Navíc jsem fotříkovi slíbil, že se chvíli zdržím, však víš."

Nicolo pokrčil rameny. Však věděl. Od chvíle, co ze zeleného karavanu definitivně zmizela kozatá Sandy, což bylo někdy na konci prázdnin, a Dominikův otec se vrátil k bývalce, které všichni říkali milá Megan, protože... No jo, fakt byla neskutečně milá, a i když Nicolo jen tak někoho rád neměl, ona mu od první chvíle vůbec nevadila, a dokonce mu připadala... milá. Navíc Dominik ji zbožňoval, nikdy to sice neřekl nahlas, ale ani nemusel, protože to prostě nešlo přehlédnout.

„A pak nás čeká to nejlepší rande!" slíbil Dominik a usmál se, což byl zase jeden z těch úsměvů, na který nešlo reagovat jinak, než že se v Nicolovi něco pohnulo a i on sám se trochu, ale vážně jen maličko, pousmál.

„A už mi konečně řekneš, co budeme dělat?" zkusil, ale stejně jako vždycky, když Dominik něco naplánoval a říkal tomu nejlepší rande na světě, což bylo skoro pořád, nikdy předem nechtěl nic prozradit. Takže i tentokrát jen zakroutil hlavou. „Copak jsem ti někdy něco vykecal, abych zkazil překvapení? Řekl jsem snad v sobotu, že jsem z tebe udělanej, nebo jsem to podal o den později, naprosto epicky a s koláčem?"

Naprosto epicky by to Nicolo rozhodně nenazval. Za naprosto epické by považoval, kdyby mu Dominik vyznal lásku na fotbalovém hřišti během odporné vesnické zábavy, zatímco Dustin měl úplně idiotské kecy a Klein po něm chtěl vyjádření, jak dopadla sázka.

V tu chvíli by to bylo epické.

Ale den poté, co Nicolo vyřval vodopády slz, bolela ho hlava a měl dojem, že už ho nikdy nic nebude tolik bolet, to zase tak super nebylo. Ačkoliv koláč byl fajn, to přiznával.

Přesto věděl, že nemá smysl se s Dominikem hádat, a tak ho nechal odejít. Sotva se za ním ale zavřely dveře a Nicolo se otočil do místnosti, uvědomil si, že na něj Maria i Klein hledí.

„Co je?" vyštěkl naštvaně. Marii zacukalo v koutcích, a tak na ni Nicolo ukázal prstem. „Opovaž se zase mlet o tom, jak jsme spolu roztomilí."

„Proč? Vždyť vy fakt jste," uchechtla se a do tří připravených hrnků nalila vařící vodu.

„To teda nejsme," odsekl Nicolo a začal ze sebe strhávat mokré oblečení a házet ho na gauč.

„Jasně, jste dva hodně drsní párci," odvětil Klein a zase měl jeden z těch svých výrazů, kterým jako by říkal, že nikdy neskousne, že jeho malého brášku dostal právě Morten. Ze všech lidí na světě, protože Morten byl přece ta nejhorší možnost! (Což byla kravina. Nicolo moc dobře věděl, že má Klein Dominika vážně rád. Jen byl jejich vztah postavený na předstírané nevraživosti a oběma to tak vyhovovalo, jelikož se mohli docela klidně urážet a všechno bylo v pohodě.) „A teď," pokračoval Klein. „Jestli chceš do sprchy, tak táhni, protože pak tam jdeme s Mariou."

Nicolo nakrčil nos. „Jdeme tam s Mariou? Jakože všichni tři? To je trochu divné, ne?"

Maria se automaticky rozesmála, zatímco Klein jen obrátil oči v sloup.