Zbloudilí

DRUHÁ SOBOTA, večer

Bylo mu trochu blbě.

Asi nebyl nejlepší nápad vypít čtyři piva, když za celý den snědl jen pár hranolek a trochu arašídového másla. Nejspíš za to ale beztak mohla přeslazená malinovka. Dělala mu v žaludku bordel.

Naštěstí měl u sebe mámina cigára, která mu ten bordel dávala zase do pořádku, takže si zapálil a bavil se tím, že se pokoušel z popela vytvořit na zemi kolečko. Nakonec zvládl ale jen nějakou nicneříkající šišku, tak ji rozkopal.

Byl slyšet smích a zpěv, ale sem tam padaly i nadávky, protože na podobných akcích se nakonec vždycky něco semlelo. Naposledy se dva chlapi porvali o ženskou, která stejně neměla zájem ani o jednoho.

Nicolo byl nesmírně rád, že je dál od všeho toho hluku, ale zároveň věděl, že si ho hluk tak jako tak velmi brzo najde, což se nakonec taky stalo. A zrovna v tu chvíli zapadalo slunce, takže celá ta situace nejenže byla nesmírně na hovno, ale ještě k tomu působila posraně romanticky.

Zapadá slunce a já tady budu přede všemi vyznávat Mortenovi lásku. Bezva.

Ale co. Morten to už stejně věděl.

Dustin to věděl.

Maria to věděla.

A Alex a Klein budou taky docela brzo v obraze. A tím brzo bylo myšleno hodně brzo, protože si Nicolo uvědomil, že jdou přes hřiště přímo za ním. Bylo už sice šero, ale zábava byla tak dobře osvícená, že vrhala světlo i na část hřiště, a tak Nicolo docela jasně viděl, že mají všichni tři dost dobrou náladu.

Jo, byli tři. Klein, Alex a Dustin. Maria s nimi nešla.

„Tebe dá práci najít," podotkl Klein, sotva došli blíž. Byl trochu červený ve tváři, ale rozhodně působil nejstřízlivěji.

Nicolo na to nic neřekl, jen pokrčil rameny. Nikdy přece nezakrýval, že je spíš samotář. A taky netvrdil, že na žádné akci, zábavě, párty nebo třeba pařbě nesměl chybět.

„Maria šla najít Mortena. Přivede ho a budeš mít konečně pokoj," pokračoval Klein a schoval ruce do kapes. Jestli byl nervózní, nedával to na sobě vůbec znát.

„Hele," naklonil Alex hlavu na stranu. „A to nemáš strach, že na ni bude Morten po cestě něco zkoušet? Přece jsi tvrdil, že se k ní nemá vůbec přibližovat."

Nad tím Klein jen mávl rukou. „Nic si nedovolí," oznámil uvolněně.

Nicolo měl co dělat, aby neobrátil oči v sloup. Brácha Dominika vůbec neznal a především nechápal. Do háje, jasně, že by si dovolil. Už jen proto, že mu to chtěl zakazovat.

„Hele, už jdou!" ukázal Alex směrem k zábavě. A fakt se k nim dvě postavy blížily. Jedna měla šaty a uvolněně poskakovala. Ta druhá si vykračovala, jako kdyby jí to tady všechno patřilo.

Nebo jako kdyby vyhrála sázku.

„Tak jsme tady," pronesla Maria naprosto očividnou věc. Zastavila vedle Kleina, ale neobjala ho, dokonce se na něj ani neusmála, takže... Jo, Nicolo nebyl jediný, kdo neměl absolutní tušení, jak Klein zareaguje, a byl z něj trochu nervózní.

Dominik zvedl ruku a společně s tím pronesl docela klidné a mírné: „Čau." Na Nicola přitom pohlédl jen velmi krátce, takže skoro vůbec.

Klein trochu neochotně odpověděl: „No nazdar," ale hned nato pohlédl na mladšího bráchu a nadzvedl obočí. „Tak co? Jak sis ten týden užil?"

To šlo docela rychle. Jasně, Nicolo nečekal, že tady budou spolu všichni další půl hodinu klábosit a přemílat nad životem, ale ježišmarja... Klein fakt nechodil kolem horké kaše a ta chvíle, která se ještě před pár dny zdála směšně daleko, byla tady.