Zbloudilí

Seznámení s partou Zbloudilých

Příběh začneme zveřejňovat  12. 7. A tentokrát budeme nové kapitoly přidávat 4x týdně, což je zatím nejvyšší intenzita vydávání, tak snad to všechno hezky zvládneme. 🙂

pondělí – úterý – čtvrtek – pátek

Jak už jsme párkrát avizovaly: Příběh popisuje 9 za sebou jdoucích dní v životě jednoho hodně otráveného kluka. A každý den je rozdělený na čtyři části.

ráno – dopoledne – odpoledne – večer

To znamená, že v týdnu pondělí až pátek vyjde jeden Nicolův den.

Bože, tohle je tak komplikované! 😀 Doufám, že jsem to vysvětlila alespoň trochu pochopitelně. A pokud ne, tak snad to bude jasnější, jakmile začnou jednotlivé kapitoly vycházet.

Většinou se u příběhů snažíme, aby byly délky jednotlivých kapitol tak nějak podobné, no ale tady... Tady to vůbec neplatí. Některé tedy budou spíš krátké, jiné zase hodně dlouhé. Vesměs ale platí, že v jednom týdnu většinou vyjde minimálně jedna dlouhá, jedna krátká a dvě jako takový zlatý střed. 🙂

To jsou takové ty klasické technické věci. A teď k příběhu.

Příběh Zbloudilých vznikl úplnou náhodou, ze dne na den. Byl to momentální nápad, u kterého si ani nejsem jistá, jak vlastně vznikl. Mám dojem, že úplně prvotní myšlenka směřovala ke klukům, kteří žijí, bydlí a pracují na pouti/ lunaparku a neustále s ní putují po celém světě. Možná, že jeden měl být nováček a ten druhý ho měl postupně zasvěcovat. Atmosféra poutí a lunaparků mi totiž přijde tak zvláštně magická a kouzelná, že mě ten nápad automaticky nadchnul. A Evu taky, akorát že ona už kdysi dávno, než jsme se poznaly, podobný příběh napsala a zatím se do toho světa nechtěla vracet, takže... jsem celý příběh odsunula do pozadí. A pak jsem jela tramvají do práce, koukala z okna, poslouchala Flora Cash, They own this town a viděla reklamu na kempování a...

Jo, někdy stačí tak málo, aby se z kluků pracujících v lunaparku stali kluci, co bydlí v karavanech. A ten jeden se právě přistěhoval. (V příběhu se nakonec starý, opuštěný lunapark objevuje, takže tahle zmínka, jen tak pro moji potěchu, zůstala zachována.)

Téma sázky a sedmi schůzek jsem k tomu už pak jen připojila, protože – a to jsme říkaly už mnohokrát – často hrajeme roleplay a v jedné z vůbec prvních her (teď nevím, jestli to nebyla TA první) jsme hrály dva kluky, kdy jeden chtěl toho druhého sbalit. Můj kluk samozřejmě nechtěl, ale nakonec se nechal přesvědčit k sázce, že půjde s Eviným klukem na sedm schůzek a uvidí se, co se za ten týden stane. Spoiler... Zamiloval se. 😀

Tenhle námět se mi tenkrát moc líbil a hlavně mě bavil, takže jsem si ho zapsala do deníčku námětů a hola hej, asi o tři roky později jsem ho vytáhla a použila. Akorát jsem ho samozřejmě v některých ohledech musela pozměnit.

To celé bylo někdy v říjnu a já se pro příběh šíleně nadchla. Jenže... mně se takové věci stávají pořád. Denně vymyslím nový námět a skoro pořád v hlavě něco vytvářím, takže... V tomhle ohledu musím zůstávat trochu při zemi, abych někdy něco vůbec dokončila. Mám pravidlo, jakmile začnu něco psát, zkouším nepropadat novým příběhům a nebláznit po nich.

V té době se právě blížila NaNoWriMo výzva a já už měla jeden příběh, který jsem hodlala psát, vymyšlený a nachystaný, ale... sakra... Tohle bylo tak těžké!!! Který jsem měla do háje vybrat? A jak jsem ho měla vybrat???