Zbloudilí

DRUHÁ NEDĚLE, odpoledne

Bylo horko a nikoho nebavilo poflakovat se kolem karavanu, proto Maria, Dustin i Alex ještě před polednem odešli k lomu. Klein chtěl jít docela určitě s nimi, jenže pak mu pohled padl na Nicola, chvíli na něj upřeně koukal, jako kdyby v hlavě sám se sebou argumentoval, než nakonec mávl rukou a řekl, že pak možná taky dorazí.

Nicolo mu sice oznámil, že nepotřebuje hlídat, není přece malé děcko, ať si klidně jde, ale nakonec byl překvapivě rád, že Klein zůstal, protože... Klein se k němu trochu lišácky naklonil, šťouchl ho do ramene a zašeptal: „Schoval jsem zbytek těstovin."

Což na jednu stranu byla trochu rána pod pás, jelikož je schoval i před ním, aby je neujídal (a to by Nicolo dělal, docela určitě by je tvrdé chroupal), ale na druhou stranu... Měli teď zbytek těstovin!

A počítat s ničím a pak zjistit, že přece jen něco má, byla podle Nicola jedna z nejlepších věcí.

Klein napustil hrnec vodou a postavil ho na plynový vařič, zatímco Nicola zajímalo, proč už tam nemůže ty těstoviny hodit. Na co jako čeká?

Klein mu klidně vysvětlil, že nejprve musí vařit voda, zatímco Nicolo brblal, že to trvá dost dlouho.

Klein mu klidně vysvětlil, že to bude za chvíli, zatímco Nicolo ho nabádal, aby se na to vykašlal, prostě je tam šoupnul a pořádně vařič ohulil.

Klein mu méně klidně vysvětlil, že to není tak jednoduché, prostě počkají, zatímco Nicolo sebral sáček a zbytek těstovin vysypal do hrnce.

V tu chvíli už Klein nebyl vůbec klidný, ale později během jídla přiznal, že ano, ty těstoviny vážně nechutnaly zas tak špatně, rozhodně se daly sníst, takže kvůli tomu možná nemusel dělat takový humbuk. Sice se přitom tvářil jako bůh pomsty, ale zároveň byl k Nicolovi mnohem shovívavější než jiné dny.

Pořád se ho ptal, jestli je v pořádku. A když se neptal, koukal na něj takovým tím divným způsobem, kterým se snažil zjistit, jestli... je Nicolo v pořádku.

Evidentně být nešťastně zamilovaný a mít poprvé zlomené srdce nebylo něco, co by bral na lehkou váhu. A Nicolo... Měl přece zlomené srdce, nebo ne?

Vždycky to považoval za hovadinu. Co to jako znamená, mít zlomené srdce? Přežil a zvládl tolik bolestí, DVA DNY VYDRŽEL SE ZLOMENOU RUKOU, NEŽ HO MÁMA VZALA DO NEMOCNICE, takže nemyslel, že by bylo něco, co by bolelo tolik, že by to nešlo vydržet.

A tahle bolest... Jo, ta šla taky vydržet, když zatnul zuby a pěsti a hodně chtěl. Jasně, že šla vydržet, protože jaká jiná varianta mu zbývala? Lehnout si na zem a umřít? Brečet, dokud by nechcípl na dehydrataci? Utéct a nevrátit se? Nebo jít za ním a škemrat, aby ho vzal zpátky, ačkoliv spolu vlastně nikdy doopravdy nebyli?

Jak se do prdele dostal do takové pozice?

A proč to bolelo tak, že měl pocit, že z toho zešílí?

Zlomené srdce vždycky považoval za hovadinu, totální podělanou kravinu, ale když se dneska ráno vzbudil, cítil divný tlak na hrudi, skoro jako kdyby mu to srdce fakt ruplo. Škoda jen, že přitom nevykrvácel, protože pak by alespoň nemusel vstát z postele, zatínat zuby a pěsti a tvářit se, jako že to všechno nějak dává.

Když se ho Klein po padesáté zeptal, zda je v pořádku, měl chuť mu omlátit talíř o hlavu, ale zmohl se jen na zavrtění hlavou a pak se... ZASE ROZBREČEL. Jako totální idiot. A tentokrát se nemohl ani vymlouvat na alkohol, únavu, vypjatou situaci...

Oznámil Kleinovi, že je buzerant a plačka, no a co, a jestli to někomu řekne, rozmlátí mu držku, což Kleina, který ho mezitím objímal, vlastně úplně stejně jako předešlou noc, přesvědčilo, aby mu slíbil, že o tom ani nemukne.