Neprávem zajatí [DOKONČENO]

35. Já neumřu

Melany se vyškrábala na břeh a konečně se nadechla. Rozhlédla se kolem. Netušila, jakým způsobem se dostane nahoru. Jediné, co ji uklidňovalo bylo, že je Bertanea přece nezabije naráz. Bohužel, ani tím si nemohla být jistá stoprocentně. Prudce dýchala a krčila nos. Ve vzduchu byl cítit plyn. Otrávit se nechtěla, ale dýchat musela.
Já neumřu.

S novou dávkou adrenalinu se rozhlédla kolem. Nezajímalo ji, jak se odsud dostanou ostatní až dorazí, důležité pro ni bylo že ona bude pryč. Melany byla sobecká. Věděla to, a nikdy jí to nedělalo problém. Taky proč? Melany měla vždy dost sebevědomí na to, aby nemusela řešit, kolik lidí s ní přátelí doopravdy a kolik jen pro lepší postavení ve třídě.

Do vody vplula Deu. Deu se hodně změnila. Narozdíl od své sestry Dony, která postupem času ztrácela svoji ostrost a schopnost být nad věcí, ustrašená Deu se po smrti Dony změnila k nepoznání. Rozmluvila se, chovala se vyrovnaně a byla schopná na spoustu situací reagovat líp, než kdy dřív. Jestli to tu přežije, bude v normálním životě úspěšná. Na té větě je bohužel nejdůležitější právě to "jestli." Deu neměla jisté nic. Stejně jako Melany, stejně jako všechny ostatní.

Deu se vyhrabala na břeh. "Ahoj?" Zkusila to. Melany mlaskla. To do vody z výšky spadla i Ferraire.

Jestli se o někom dalo říct, že se nezměnil vůbec, byla to bezpochyby právě ona. Líná, přizpůsobivá a především v absolutní pohodě. Ať se dělo cokoli, Ferraire byla přesně taková. Drobná tmavovláska s lhostejným výrazem, se kterým se nejspíš už narodila. Jestli to přežije ona, nebude to zas takové překvapení. Možná ani pro ni ne.

Další do vody padala Armea. Neskutečně silná holka. Přes to, že prožívala to samé co ostatní, podařilo se jí je jakž takž držet pohromadě. Jestli by si zasloužila přežít jen jedna z nich, byla by to právě ona. Bohužel, život není o zásluhách.

Následovala Rostie. Rostie byla skutečně zvláštní. Měla velmi ostrou povahu, a když se jí někdo nelíbil, velice ráda mu to dala najevo. Často mlčela a dávala přednost nejdřív druhým, aby se vyjádřili. Pak je ovšem nezapoměla pořádně zkritizovat. Uměla být zákeřná, ale rozhodně ne zlá a falešná.

Zbývala Melide. Melide byla občas až moc otevřená vůči okolí. Většinu času byla milá a nad věcí, ale občas se dokázala naštvat a ukázat celé kouzlo své komplikované osobnosti. Často se vzdávala malých věcí, ale nikdy ne velkých. Nepolevovala. Slovo "kompromis" pro ni bylo cizí, vždycky chtěla to, co jí patřilo.

Také se vyškrábala na břeh.

"Musíme se odsud dostat." Promluvila okamžitě.

"A jak ty chytrá?" Reagovala okamžitě Rostie.

"Můžu se přiznat, že vy dvě jste mi nechyběly?" Ozvala se Melany. Armea mlaskla a Deu protočila očima.

"Musí tu být cesta ven." Trvala na svém Melide. Začala někam odcházet. Ostatní holky se neobtěžovaly.

"Nechcete spát?" Ozvala se Ferraire.

"Tady nemůžeme zůstat. Otrávíme se." Zavrtěla hlavou Armea.

"No nic." Melany si sedla. Já neumřu. Pomyslela si znovu a opět vstala. "Já neumřu!" Oznámila.

"Tak pro to něco dělej." Protočila Rostie očima.

"Ale... Ty už sklapni." Zavrtěla hlavou Melany. Rostie povytáhla obočí, ale vyjímečně mlčela.

"Myslíte že je Borne živá?" Zeptala se Deu.

"Jak to mám vědět?!" Odsekla Melany.

"Naprosto jednoduše Melany. Ty víš přece všechno." Vrátila jí Rostie to její "sklapni." Melany se pousmála. "Když závidíš, snaž se aspoň nebýt tak červená vztekem. Moc ti ta barva nejde k očím." Odpověděla.

"Nechte toho!" Ozvala se Armea.

"Ty toho nech! Toho neustálýho okřikování. Co jako jsem? Pes, nejspíš. A to ještě v tom lepšim případě, že?" Rozjela se Melany.

"Mluvíš z cesty." Zavrtěla hlavou Deu.

"Holky, jsou tam nějaké schody." Ozvala se Melide. Všechny se zvedly, dokonce i Ferraire, což bylo hodně neobvyklé. Rozešly se tam a vystoupaly schody. Vešly do nějaké místnosti. Zase tam byl cítit plyn.

"Bertanea si hrade na Hittlera." Pokusila se o vtip Melany. Nikdo se nezasmál. "Takže... Co teď?" Zeptala se Ferraire neadresně.

"Musíme co nejdřív pryč!" Vyhrkla najednou zničehonic Armea. "Zhroutila se a je asi mrtvá!"

Tak zase se omlouvám že nevydávám tak často, jak bych si představovala... V tomhle díle jsou jenom holky, takové připomenutí jejich povah pro ty, co to od října zapoměli.. Protože tady nejsou ostatní, pokusím se, aby další kapitola byla co možná nejdřív. Snad to dopadne ještě teď o víkendu. Kdyby byla zítra, překvapila bych sama sebe.
A konečně... Názory na to málo, co se v této kapitole stalo, a vůbec na celý průběh knížky? :O