Neprávem zajatí [DOKONČENO]

5. Půjde to ztuha

Holky vešly do ložnice a trochu zaraženě zůstaly stát. První se naprosto podle všech očekávání vzpamatovala Ferraire. "No.. Já se ještě prospím... Přeci jen... Po Silvestru že?" Plácla sebou na nejbližší postel.

"No ne!" Ozvala se Dony a ironicky se uchechtla. "My si tu ani nemůžeme vybrat postel, dokonce i na nich už máme jmenovky!" Začala hledat svou postel. "Myslíte že nás nechaj samotný si utřít zadek?"

Ance trochu žďuchla do Ferraire. "To je moje postel."

"No a?" Opáčila Ferraire.

"Tady je tvoje postel Ferrie." Oznámila Dony z druhého konce místnosti.

Ferraire se zvedla, ušla ty čtyři dlouhé metry ke své posteli a svalila se na ni. "A mimochodem.. Už nikdy Ferrie!" Upozornila. Dony se zasmála.

Melany se usadila na svou postel, začala se přehrabovat v kabelce.

Ferraire trvalo pět minut, než usla. Borne si sedla. "No chápete jí? Tady bych neusla... Nikdy!"

Melany vytáhla cigarety, jednu si zapálila. "Zajímalo by mě, co se bude dít. Mám ve dvě to rande. Chci říct schůzku."

"Nemohla by si toho nechat, ten smrad nesnáším." Zchladila ji Borne.

Melany vyfoukla kouř. "Podívej zlatíčko. Tohle je můj pokoj stejně jako tvůj. Takže si můžem dělat co chcem, a nebudeme si se navzájem všímat. Všimla sis snad, že bych komentovala tvé boty celé od sněhu, se kterými se právě vesele válíš v posteli?" Nutno přiznat, tohle Borne nečekala. Melany mluvila dál, jakoby svou řeč vůbec nepřerušila. "Akorát nevim, jestli si vzít černý legíny, nebo s potiskem, a taky jestli si vemu svetr nebo sako."

Armea se uchechtla. "A co si jako myslíš? Že si jentak odejdeš? Nepustěj tě."

"Tak uteču."

"Brána je zavřená, a stojej tam hlídky."

"Bezva. Nějak dobře informovaná."

"Ne. Jen si všímám." Odsekla Armea.

"No... Tak to určitě víš jak se odsud dostat." Mile se usmála Melany. Armea pomalu zavrtěla hlavou.

"Povím vám, že ta Retny má teda odvahu tady pracovat." Prolomila nastálé ticho Melide. "Nepřijde mi jako typ, co by někoho zavřel."

"Nevěřím jí ani slovo." Ozvala se Pompe. Kdyby ji víc znali, asi by tomu nepokládali takový význam, protože Pompe Mottersová nevěřila snad nikdy nikomu.

"Udělala bych jí to samé." Zasyčela Rostie, která si pohrávala s gumičkou.

Celeste se opřela o stěnu, rukama obemkla kolena, a vypadala až nepřirozeně male a bezbranně.

Deu zvedla oči k Dony. Co bude? Četla jí Dony v očích. Dony pokrčila rameny a povzbudivě se usmála.

Nevím.