Neprávem zajatí [DOKONČENO]

7. Útěk

Retny všechny vyhnala ven. Holky si sedly za budovou na lavičku. Byla tam velká zahrada, nic se tady ale nepěstovalo ani tu nestál žádný strom. Byl to jen ohraničený, rovný travnatý povrch který patřil k areálu kliniky. Pomalu se na zahradu trousily další skupiny. Podle vyděšených pohledů ostatních se dalo soudit, že zažili stejnou hrůzu. Kromě Retny tam stály ostatní velitelky skupin.

"Opravdu si připadám jak ve školce.." Zavrčela Melide.

"To sem zvědavá co se bude dít.." Odfrkla si Dony.

"Je mi zima." Oznámila Borne.

"Já chci domů." Zašeptala Deu.

"Pššt!" Okřikla ji Dony.

Retny je sjela hnusným pohledem. Když odvrátila hlavu, Melany vstala a rozběhla se kolem budovy k východu. "Ne!" Zařvala Retny a rozběhla se za ní. Melany zmizela za budovou a běžela k bráně. U brány stála nějaká starší paní, která zrovna vešla dovnitř. Melany utíkala ven. Starší paní ji chytla, převrátila hlavou dolů a kopla ji do břicha. Melany spadla na zem, pokoušela se znovu vstát, ale starší paní ji nakopla do obličeje. Doběhla je Retny. "B-Bertaneo? Co vy tady?" Zakoktala.

"Přišla jsem se podívat jak se daří novému systému. Očividně moc ne." Zchladila ji. Retny zamrkala. "To víte, první den, mají sklon k utíkání." Vymlouvala se. Bertanea zavrtěla hlavou. "No to teda ne. O potrestání slečny.. " Koukne se na Melany. "Tacenové." Poradila Retny a Bertanea kývla. "Si promluvím s Toreou!" Dokončila. Retny polkla.

Uvědomila si, že člověk občas musí zvolit. A že někdy je ta volba jasná, ale někdy taky ne. A uvědomila si také že vše se jednou může zhroutit jako domeček z karet.

Omlouvám se, je to strašně krátký, a taky se omlouvám že sem takovou dobu nepřidala část..