Neprávem zajatí [DOKONČENO]

49. Kritická situace

Mohlo být kolem druhé hodiny ráno.
Pan Merlon se pokoušel co nejvíc zachumlat do svého obleku. Evelyn seděla na zemi a tiskla se ke zdi. Bonety zkoušela skákat na místě. Kyra se třásla na zemi. Armea se pokoušela schovat před větrem mezi dvěma stromy. Melany klepala kosu přitisknutá ke svým kolenům. Ferraire, opírající se o stěnu, se naprosto tradičně pokoušela usnout.
Bylo ticho. Nikdo nepromluvil. Dostali se do stádia, kdy už byl hlavní úkol přežít. Nějaké kecy by jim k tomu nepomohly. Zuby jim šíleně jektaly.
Situace pomalu, ale jistě začínala být kritická.
Měli tu zůstat celou noc. Ta doba byla nepředstavitelná.
Raději by zůstali v tom vezení, klidně i s mrtvou Rostie.
Byla zima. Strašná zima.
Klidně za tu celou noc mohli promrznout. Prostě zmrznout.
#
Bylo kolem šesté hodiny ráno, když četa policistů vyrazila ze stanice. Jejich velitel, David Feester šel vpředu. Cítil ve vzduchu něco, co ho dusilo. Nedokázal se toho zbavit.
Vyšli ven. Pomalu se začalo rozednívat.
Jeden z ostatních policistů, jeho dlouholetý kamarád Max si ho prohlédl. David byl dnes neobvykle zamlklý. Max si byl jistý, že to není jen kvůli brzkému vstávání. "Si v pohodě?" Zeptal se ho potichu. David zavrtěl hlavou. "Nejsem, Maxi. A to mě děsí."
Pomalu přicházeli k tomu hrůzostrašnému místu. Bylo dost děsivé ticho.
Brána před klinikou byla zavřená. Přesně to policisti očekávali. Davidův plán byl jasný, ale nechtělo se mu ho realizovat. Bál se. To se mu nestávalo často. Pokusil se nadechnout, ale opět neúspěšně.
Ticho.
Najednou zničehonic se ozvala rána jako s děla. Bohužel, ne obrazně, ale doslova.
Po té ráně bylo chvíli ticho a klid. Pak se něco začalo řítit od oblohy.
V jednom jediném okamžiku spadl na zem.
Max s vytřeštěnýma očima sledoval, jak jeho kamarád, velitel a dlouholetý vzor padá na zem.
David Feester zemřel dřív, než dopadl k zemi.
#
Pomalu se začalo rozednívat. Kyra sledovala Bertaneu, která svým tankem odpalovala do vzduchu cosi, čím ničila někoho za branami. Doteď si jich nevšimla. Pan Merlon se pomalu zvedl a ztuhlými svaly k ní došel. "C-C-Co se to d-d-d-děje?" Koktal. Kyra pokrčila rameny. Ohlédla se. Evelyn, Bonety, Armea, Ferraire i Melany byly v obličeji přehnaně bílé. Tak moc, až se to Kyře nelíbilo.
"Počkejte tady." Vyběhla směrem, kde byla Bertanea. V tu chvíli se cestou, kterou v noci vyšli, ven dostal Regi s Toreou, kterou měl na vozíčku.
"Kde je Kyra?" Byla první slova, které Regi jako první vypustil z úst.
"Z-zrovna běžela t-tam." Armea byla jediná schopna mu odpovědět.
Regi se otočil. Pak se znovu obrátil na ně. "Jste úplně promrzlí. Co jste dělali?" Zeptal se.
"B-byli tu celou n-noc." Klepala se Melany. Regi se jí podíval do očí.
"Melany..." Zašeptal.
#
Retny se probrala. Protáhla se a posadila se. Po zběžném pohledu po místnosti zjistila, že je v Toreiný kanceláři, spí na její posteli a vedle ní leží Park. Potřásla hlavou a zvedla se.
"Kam jdeš?" Vzbudil se už i on.
"Musím je najít." Hodila přes sebe bundu.
"Počkej na mě." Park si sedl a protáhl se.
"Musím je hned najít!" Upozornila. Otočila se a vyšla ven.
"Doženu tě." Zabrblal Park. Odpovědí mu bylo už jen ticho. Zvedl se a podíval se ven z okna. Bertanea seděla ve svém tanku a mířila někam za bránu. Park polkl. Zalitoval, že se s Retny nerozloučil. Přeci jen, už ji nemusel najít a venku je Bertanea v tanku.
Okamžitě vyběhl ven.
Musel ji najít dřív, než je rozdělí smrt.
#
Kyra postupovala pomalu a obezřetně podél plotu. Bylo jen otázkou času, kdy si jí Bertanea všimne. Kyra se ale rozhodla, že se to nestane. Potřebovala se dostat dovnitř a najít pomoc, jinak zemřou prochladnutím.
Přestože normálně by jí bylo teplo, jejím tělem cloumal chlad. Po té dlouhé noci byla naprosto vyklepaná a zoufale potřebovala zjistit, co se děje. Postupovala dopředu podél branky. Najednou ji něco chytlo za rameno a přitisklo k plotu.
#
Bertanea zaznamenala nějaký pohyb odněkud zleva. Okamžitě obrátila tank správným směrem a rozjela se směrem k tomu místu plná očekávání. Dojela za nějaké keře, kde je spatřila v plné kráse - tu novinářku, toho právníka s tou právničkou, Regiho, ty zbylé tři ze skupiny 7 a třešničkou na dortu byla Torea na vozíku. Vykouzlilo jí to úsměv na tváři. Většina byla naprosto šíleným způsobem promrzlá, což ji, nutno přiznat, také přidalo na náladě.
"Óóó. A kdepak máme Kyru a Retny?" Rozhlédla se. Zůstalo bez odpovědi.
"A jakpak jste se dostali ven koťátka?" Zasmála se. Všichi jí věnovali sžíravý pohled.
"No to je jedno." Tvářila se čím dál spokojeněji. "Prostě a jednoduše, rozhodla jsem se s vámi zkoncovat. A začneme například... Co třeba ukončit Toree trápení?" Obrátila se na všechny. Byla to Bonety, která se zvedla a přes všechen chlad, který ji znemožňoval pohyb skočila na Bertaneu. Nutno přiznat, opravdu to nečekala. "Stráá..." Spadla i s Bonety z tanku dolů. "Stráže!" Povedlo se jí zařvat. Přiběhlo tam přibližně pět jejích poskoků, kteří Bonety odhodili někam za tank. Bertanea, stále ještě překvapená tím rychlím spádem událostí, jen zírala.
Jeden z nich vytáhl pistoli a střelil Bonety do boku. Bonety zaječela bolestí a Evelyn to zvedlo na nohy. Díky ochablým končetinám ovšem zase spadla.
Všichni s vytřeštěnýma očima zírali na Bertaneu. Sloužící jí začali pomáhat na nohy.
Bonety se otočila na Toreu. "Omlouvám se ti. Zabila jsem ti dceru." Po tvářích jí stékaly slzy. Torea jen zavrtěla hlavou, na znamení, že to tak vůbec nebere. Pokusila se rukou k ní dosáhnout s lehce ji pohladila po tváři.
"Připravte dělo." Zasípala Bertanea.
#
S tím, že umřel jeho nejlepší velitel a zároveň nejlepší kamarád vůbec se Max ještě nesrovnal. Zatímco jeho jednotka odolávala výbušninám, které sem letěly z neznámého stroje, on seděl u Davida Feestera a drtil mu ruku. Po tvářích se mu koulely slzy. David Feester byl pro něj nejlepším člověkem hned z několika důvodů. Byl neuvěřitelně upřímný, zkušený, sečtělý a chytrý. Dokázal na lidi působit dobrým a uklidňujícím dojmem. Max nebyl jediný, komu přirostl k srdci.
Jeho zrak zaznamenal nějaký pohyb u brány. Automaticky, bez zvláštního popudu zvedl hlavu. Spatřil nějakou osobu u brány.
Díky roky pilovanému smyslu pro povinnost se okamžitě vyšvihl na nohy. Dvěma kroky překonal vzdálenost dělící ho od brány, protáhl ruku dovnitř, chytl, jak už poznal, mladou dívku a trochu neurvale ji přitáhl k bráně. Vyděšeně se otočila.
Byla nádherná, ale v nastálé situaci to v Maxově hlavě nezaznamenalo žádný větší význam.
Kyra zase naopak ihned vycítila, jak je Max sklíčený. "Vy jste tu s těmi policisty." Zašeptala téměř neslyšně.
"Ano." Zabrblal nešťastně. "Vy jste Retny Ceiterová?" Zeptal se.
"Ne." Záporně zavrtěla hlavou. "Ale znám ji a stojím na stejné straně. Byl by jste hodný kdyby jste mě pustil, než si mě Bertanea všimne." Dodala. Skutečně ji pustil. Klekla si, aby ji Bertanea neviděla. "Jste v pohodě?" Zeptala se. Nevypadal na to.
"Ne." Odpověděl přesně podle jejího očekávání. "Ale pomohla by jste mi, kdyby se vám podařilo dostat nás dovnitř." Dodal.
"Bez problému." Opáčila Kyra, kterou v tu chvíli upoutal klíč o brány, jen tak pohozený na zemi.
#
Bertanea stála uprostřed zahrady. Před ní bylo dělo a vedle ní sloužící podpírali postřelenou Bonety. Bertanea se tvářila navýsost spokojeně. Jiný sloužící stál u děla a čekal, až ho bude moc podpálit. "Sešli jsme se tu u historicky prvního vybouchnutí Smrtícího děla, jak jsem ho nazvala. Tím potrestám osobu, která mi v tuto chvíli nejvíce leží v žaludku! Bonety Moterovou!" Otočila se na sloužící. "Udělejte to!"
Sloužící, držící Bonety ji zvedli a nohama napřed nacpali do děla.
"Tři, dva, jedna..." Pobrukovala si Bertanea.
"Teď!"
Sloužící podpálil dělo. Trvalo to asi dvě minuty, než Bonety vylétla kamsi do oblak.
"Chachachá!" Bertanea si zatleskala. "Skoro jako ohňostroj!"
Ohňostroji se to nepodobalo ani trochu.
V tu chvíli však něco odtrhlo její pozornost od ve vzduchu plachtící Bonety. Brána se otevřela a dovnitř vletělo asi 50 policistů.
"Zahajte obranný útok!" Zaječela Bertanea, skočila do tanku a zakryla si hlavu.
V tu chvíli sloužící přiběhli s jakýmsi strojem, který měl na všech stranách díry. Zapli ho a on okamžitě začal náhodně vysílat kulky na všechny strany. Tím se zabilo i několik Bertaneiných sloužící, ale také četná řada policistů.
"Héja!" Řvala Bertanea svůj bojovný pokřik odněkud ze dna tanku.
"Bertaneo!" Hnal se k ní Gerard a mistrně se vyhýbal veškerým kulkám.
"Trádydádydá!" Bertanea byla ve svém živlu.
Bonety dopadla na zem kousek od Kyry. Ta se otočila a prohlédla si jí. "Panebože..." Pomalu si k ní sedla a zatlačila jí oči.
#
Retny vběhla tam, kde byli předtím ostatní uvězněni. Jako první ji pohled padl na rozdrcenou Rostie. "Panebože..." Naprosto nevědomky řekla to samé, co ve stejnou chvíli Kyra. Přešla k oknu. Bylo jí jasné, že se odtud nějak museli dostat ven, ale netušila kudy. Koukla se z okna ven, přesně ve chvíli, kdy jedna z náhodných kulek trefila Melany.
Retny zalapala po dechu a vytáhla mobil. Vytočila Harryho číslo. "Harry? Psal si mi že jestli budu potřebovat pomoc tak mám zavolat. Tak volám. Postřelili tu jednu holku, přijeď i se sanitkou... Rychle!" Polykala slzy.
"Hned jsem tam lásko." Odpověděl a vzápětí to položil. Retny se znovu podívala z okna. Přemohlo ji zoufalství.
#
"Bertaneo!" Zopakoval Gerard a dohnal se k ní. "Tohle je důležitý!" Zadýchaně zkontroloval, jestli ho poslouchá. Bertanea se na něj soustředěně podívala.
"Jeden z tvých "takzvaných sloužících" se dal na špatnou stranu." Začal.
"Kdo?" Zeptala se Bertanea a mírně se zamračila.
"Parkubar. Pomáhá jim už dobu. Dostal je dovnitř a málem i ven." Odmlčel se. Sledoval, jak Bertanea postupně vstřebává ta slova a došlo mu, že má vyhráno. Pomalu se nadechl.
"Navrhuju ho zabít."

&

:O 1600 slov si dle mého názoru žádá gratulaci.
Nesmírně moc(!) děkuju za 15900 shlédnutí, 980 votes a 150 komentářů. Vážím si toho, má to pro mě velikou cenu!
Po poslední kapitole bude ještě epilog a slovo autora.
A teď názory na předposlední kapitolu? :')