Neprávem zajatí [DOKONČENO]

47. Policie

Bonety seděla na bedně a podpírala si hlavu. Evelyn přecházela sem a tam po místnosti. Pan Merlon se opíral o stěnu a přejížděl pohledem každý detail v místnosti.
"Kdy se vrátí Retny?" Zvedla Bonety hlavu.
"Nevím." Pokrčil rameny pan Merlon.
"Tohle čekání mě ubíjí." Zašeptala Bonety.
"Tak je zkusíme najít." Navrhla Evelyn.
#
"Jak se cítíš?" Retny se posadila k Toree.
"Dobře." Přikývla Torea smířlivým hlasem. Retny si jí prohlédla.
"A co teď?" Zeptala se Torea.
"Vrátím se zpátky. Musím dostat holky ven." Odpověděla Retny.
"Ne." Zatrhla jí to Torea.
"Cože?" Prohlédla si ji Retny.
"Ty se mnou půjdeš na policii. Ještě nejsem zběhlá v ovládání vozíčku." Pousmála se Torea.
"Opravdu chceš jít na policii?" Retny se po tváři rozlil úsměv. Torea pokývala hlavou. "Nemám už co ztratit. Moje dcera je mrtvá, a když jsem se konečně dostala odtamtud ven, byla by chyba toho nevyužít." Odpověděla.
"Jasně že s tebou půjdu." Retny jí stiskla ruku.
#
Kyra vyběhla z koupelny ven. Přestože se jí podlamovala kolena, šla jistým krokem a rázným tempem směrem k vězení. Pak je konečně uviděla.
Vyběhly čtyři holky. Čtyři? Mělo jich být šest.
Šla směrem k nim. "Kyra." Představila se. "Armea." Usmála se jediná, která se s ní byla ochotná bavit. Melany ji propalovala naštvaným pohledem.
"Pojďte, zkusíme se dostat ven." Navrhla Kyra.
"Ven jakože ven?" Nemohla tomu uvěřit Rostie.
"Jasně." Kývla Kyra. Začala odcházet ke dveřím. Stiskla kliku. Zamčeno.
Projel jí záchvěv paniky. "Je zamčeno."
"Nečekaně." Zabrblala Ferraire. Zázrak se nekonal.
"Ale tam je Regi!" Vyhrkla Kyra.
"Ten šťastný, co se dostal ven." Okomentovala to Rostie.
"Má na sobě jenom trenky!" Upozornila Kyra.
"Ale je venku." Přebila ji Melany.
Kyra zavrtěla hlavou. "Jaktože to zamkla?!" Nakopla dveře, ale nic se nestalo.
"Musíme to promyslet." Řekla Armea a ohlédla se kolem sebe.
"Kyro?" Vyšel pan Merlon.
"Tady jste!" Následovala ho Bonety. Za ní šla i Evelyn.
"Co se ti stalo?" Zeptal se pan Merlon a nedůvěřivě si prohlížel Kyřinu zaschlou krev na hlavě.
"To nic není." Zavrtěla hlavou Kyra. "Musíme se dostat ven." Otáčela se kolem své osy a hledala východ.
"Nemůže tu být nějaký zadní východ?" Zeptala se Rostie a také se rozhlížela kolem sebe.
"Kde je vlastně Retny?" Zeptala se Armea.
"Odjela s Toreou do nemocnice." Odpověděla Evelyn.
"Co se jí stalo?" Zeptala se Melany.
"Bertanea Toree usekla obě nohy." Odpověděl pan Merlon.
"Cože?!" Obrátila se na něj Kyra.
"Regi ti to neřekl?" Zeptala se Bonety. Kyra pomalu zavrtěla hlavou.
"Každopádně se odsud musíme dostat." Pokračoval pan Merlon.
Bonety si odkašlala. "No... Je tu jeden východ." Řekla nakonec.
"A to říkáš až teď? Prostě jen tak?" Sežehla ji Kyra pohledem.
"No... Já když jsem tu dělala rozhovor s Toreou a Retny, tak sem tu pak trochu..." Odmlčela se.
"Slídila." Doplnila Ferraire a následně se pousmála.
"To je silné slovo." Zavrtěla hlavou Bonety.
"To je jedno jestli slídila nebo ne. Kde je ten východ?" Zeptala se Melany.
#
"Styffotnová? To není možné." Policista vrtěl hlavou a horlivě něco zapisoval do papíru, který před ním ležel. Propiska vydatně škrábala.
Roztřesená Torea se opírala oběma rukama o vozíček a dívala se kamsi z okna. Připadala si necelá, ale zároveň silnější.
Retny roztěkaně přejížděla pohledem vše v místnosti. Snad více než Torea se vyhýbala pohledu na její nohy.
"Takže ještě jednou. Od začátku." Řekl ten policista.
"Dobře. Takže Bertanea Styffotnová mi předala svou kliniku a pak mě začala vydírat na mé dceři, kterou už..." Torea se rozbrečela. Retny se k ní sklonila a objala ji. Koukla se na policistu, který nasadil tázavý výraz.
"Prostě jí zabila dceru." Zašeptala Retny. "Kvůli jedné novinářce, která se vydávala za právničku aby z nás vylákala informace.
"A vylákala?" Zeptal se policista. Retny přikývla. "Ale nevěřila tomu." Pokrčila rameny.
"Nic jí nevyčítám." Zavrtěla Torea hlavou. "Dělala jen svou práci."
"Takže co bylo pak?" Policista začínal být roztěkaný.
"Zkoušela testy na těch holkách. Dobrá čtvrtina je mrtvá. Což znamená 30 holek." Apelovala Retny na jeho svědomí.
"A co s tím mám udělat?" Zeptal se policista.
"Velkou akci." Poradila Retny. "Dřív, než jí přijde ten slavný tank."
"To si děláte legraci že ano?" Povytáhl policista obočí.
"Bohužel ne." Zavrtěla Retny hlavou.
"Dobře. Připravím akci a v průběhu zejtřka tam jistě dorazíme."
"Děkujeme vám." Pokusila se Torea o úsměv.
#
Retny s Toreou se vrátily zpátky ke klinice. Retny tlačila vozíček před sebou.
"Jak se dostaneme dovnitř?" Zeptala se Torea. Retny pokrčila rameny. Nad tím přemýšlela celou cestu ke klinice.
Stály před branou a nevěděly co dál.
"No..." Začala Retny a podívala se kukátkem dovnitř. Nejprve jí pohled padl na Regiho v trenkách, který stál opřený o budovu. Retny se nad tím ani nestihla pozastavit, protože v tu chvíli tam začala přijíždět Bertanea, sedící v tanku.
V tanku?
V tanku?!
"Toreo, ona má ten tank!" Vyjekla.
"Jaký tank?" Nechápala Torea.
"Když si byla v nemocnici, rozhodla se, že si objedná tank! A ona ho tady fakt má!"
"Jako opravdovej tank?"
"Jo!" Retny si sedla do trávy a zakryla si obličej rukama.
"A co budeme dělat?" Vyhrkla Torea. "Jak se dostaneme dovnitř?"
"Sakra, já nevim!" Vyjela útočně Retny.
V tu chvíli se branka pomalu začala otevírat. Retny se otočila. "Parku?"
Stál tam Parkubar. "Pojďte potichu dovnitř." Zašeptal.
Retny se zvedla, chytla vozíček a pomalu s ním zajela dovnitř. Bertanea zrovna jela na opačnou stranu od nich.
"Co nejrychleji se dostaň k Regimu, dokud je Bertanea otočená. Já vám za tím odemknu." Vysvětlil Parkubar.
Retny přikývla a rozběhla se k Regimu. Vozíček táhla před sebou.
"Regi?" Udýchaně se zeptala když k němu doběhla. "Co tu děláš?"
"Zamkla mi dveře, takže musím být tady."
"Proč máš na sobě jenom trenky?" Retny konečně měla čas se nad tím pozastavit.
"Půjčil sem Kyře tepláky." Odpověděl.
"A co Kyra?"
"Dobrý."
"Musíme jít dovnitř. Park nám odemkne."
"Já nemůžu, Retny. Musím být tady jinak na to Bertanea přijde." Vysvětlil.
"Policisti tu zítra budou, takže to už je jedno." Oznámila Retny. Regi zvedl hlavu. "Myslíš to vážně?"
"Naprosto." Kývla Retny. V tu chvíli jí zapípala sms.
Kdyby se něco dělo, okamžitě mi napiš. Mám tě rád :) Harry
Retny si to přečetla a pousmála se.
"Park už otevřel." Promluvila Torea. Retny zkontrolovala, kde je Bertanea, chytla vozíček a rozjela se ke dveřím. Regi je následoval.
Vběhli dovnitř, stihli to jen tak tak. Bertanea zrovna projížděla kolem. Park si oddechl. "A je to." Pokýval hlavou.
Retny otočila Toreu směrem na chodbu. V tu chvíli se na chodbě objevil někdo jinný.
Gerard.
Stál tam a díval se na Regiho. Pohledem, který téměř vraždil. Nespouštěl z něj oči a pravou ruku měl v kapse, kde se stoprocentně nacházela pistole. Zaschlá krev na hlavě a odtrhnutý kousek rtu jen přidával na jeho děsivosti. Přišel blíž a chvíli to vypadalo, že Regimu skočí po krku. Nakonec se obrátil na Parka. "Parkubare, můžeš mi vysvětlit co tady s nimi děláš?" Zavrčel.
"To není tvoje věc, Gerarde. Starej se o svou práci." Opáčil Park, o hlavu menší než Gerard. Gerard se na něj díval pohledem, který předtím nasadil na Regiho.
"Zničím vás. Oba!" Zavrčel, otočil se a odešel. Retny se podívala na Parka a pak na Regiho.
"Jen vyhrožuje." Pokrčil Park rameny.
"Snad." Dodala Retny.
"Měli bychom najít ostatní." Upozornil Regi.
"Můžem se rozdělit." Navrhla Torea.
"To je dobrý nápad." Přitakal Regi. "Hele, Retny, běž s Parkem. Já ten vozík klidně potáhnu." Dodal.
"Nechci být na obtíž." Ozvala se Torea.
"Ale prosimtě." Zavrtěl hlavou Regi, vzal vozíček a začal ho tlačit před sebou doprava. Retny se koukla na Parka. "Takže doleva?"
Rozešli se směr vlevo. "Upřímně nechápu jak si na to mohl mít nervy. Pomohl si nám a Bertanea na to přišla. Chce tě potrestat a ty nám přitom znovu pomůžeš." Vrtěla Retny hlavou.
"To kvůli tobě, Retny. Já vím že ty jsi schopná něco změnit. Si schopná ty holky dostat ven. Co je proti tvému životu ten můj?" Prohlédl si ji.
"Ale to ne, Parku. Vždyť si nám pomohl. To by neudělal nikdo jinný než ty. A teď jak ses postavil tomu Gerardovi, to bylo..." Odmlčela se. "Prostě úžasný." Dopověděla.
"Nech toho, Retny." Zavrtěl hlavou. "Nechápeš, že si to byla ty, díky komu jsem si uvědomil, co je v životě vlastně důležité." Vysvětloval.
"Nech toho Parku! Prostě a jednoduše, si ten nejodvážnější člověk co znám!" Vyhrkla Retny.
"No vidíš, a já tě miluju!" Opáčil Park a začal ji líbat. Zprvu váhavě, ale potom vášnivě a dravě.
A tak tam stáli, uvnitř té nejhorší kliniky na celém světe, a líbali se.
&
Hah :D
Nebudu předstírat, že nejsem spokojená.
Děkuju moc za 14 500 shlédnutí, 900 votes a 130 komentářů. Já tomu prostě pořád nevěřím!
Tahle kapitola je, jak jsem slíbila, skoro o polovinu delší než normálně, tak doufám, že jste si ji užili :3 :D
A teď dotaz: líbí se vám víc spojení Park&Retny nebo Harry&Retny? :D