Neprávem zajatí [DOKONČENO]

13. Neuvěřitelné...

"Co ty na to?"

Torea roztřeseně stála vedle zářící Bertanei. Nebyla schopná odpovědět na její otázku. Tak jí to řekni. Řekni jí, jak se ti to hnusí!

"Hm.." Vypadlo nakonec z Torei. Dívala se na oheň, který se tu obnovoval, na válející se zakrvácené sekery. Otřásla se. "Vážně to chcete zkusit na skupinu 7?" Zašeptala Torea. "A proč ne?" Opáčila Bertanea. "Nebo spíše... Na koho jiného to mám zkusit?"
Nejlépe na nikoho... Řekni jí to!

"To nevím.." Pokrčila Torea rameny.

"Tak vidíš.. To ostatní.. Ti vysvětlím tamhle."

"Hej!" Retny vešla do ložnice skupiny 7. "Vstaňte z těch postelí. Bertanea je tady a chce na vás zkusit svůj nový nápad..."

"Co... Co to obnáší?" Zeptala se Borne.

"Nevím." Pokrčila Retny rameny.

"Vy toho vždycky víte.." Zavtipkovala Rostie. Retny se na ni koukla sžíravým pohledem. Rostie se ale zasmála. "No nic.." Řekla Retny a rozestavila je na poklop. "Dobrou noc." Zmáčkla nějaké tlačítko a poklop se otevřel; Holky začaly padat dolů, některé křičely. Na to, že to byl volný pád, padali docela dlouho. Nakonec spadli do měkkého, ale sešouplo je to na tvrdou zem. Když se koukli nahoru, otevřený poklop byl jen světlá tečka v dálce. Pak se zavřel i poklop a neviděli nic.

Byla to černočerná tma. Nikde nebylo žádné okno, žádný zdroj světla. Nerozlišoval se tu den nebo noc. Tady to bylo všechno stejné. Stejně jako když jste měli zavřené oči a otevřené oči, nebyl v tom žádný rozdíl. Několik hodin v takovémto prostředí by jste sami začali pochybovat, jestli jste nepřišli o zrak.

Všechny byly zticha, byl slyšet jen zrychlený dech. Hodinu tam holky seděly beze slova, ale neusnuly. Nešlo jim to. Najednou se ozval zvuk otevírání dveří, ale odnikud světlo nešlo. Dveře zavrzali. Poté se s prásknutím zavřeli. Holky byly zticha, čekaly co to má znamenat. Ozvaly se kroky. Někdo procházel kolem nich. Pořád zužoval svůj kruh. Kroky byly stále hlasitější. Najednou se zastavil. Chvíli bylo děsivé ticho.

"Zabiju vás." Ozval se mužský hlas.