Neprávem zajatí [DOKONČENO]

8. Trest

Torea stála u okna a zarputile se dívala ven. Povzdychla si.

"Toreo!" Upozornila ji Bertanea, a Torea byla nucena se otočit. Naskytl se jí zajímaví pohled. Bertanea byla v popředí, vše v místnosti přeměřovala nasupeným pohledem. Retny se vyčerpaně opírala o futra dveří s naprosto neproniknutelným výrazem. Melany seděla na židli, ruce založené na prsou a vysílala kolem sebe smrtící pohledy.

"Toreo! Tahle holka.." Drkla Bertanea do Melany, která obrátila oči vsloup. "..tahle holka Tacenová.." Koukla na Retny. "Melany." Dopověděla unaveně Retny. "Tacenová Melany."

"TAHLE HOLKA TACENOVÁ MELANY!" Zařvala Bertanea a Torea sebou škubla. "CHTĚLA SAKRA UTÝCT! TO NESMÍ TOREO!"

"Měla jsem dohodnutou s někym schůzku." Ozvala se Melany a zoufale se koukla na hodinky. Bertanea se otočila a střelila jí tvrdou facku. Melany to nečekala, svezla se ze židle dolů. "BUDEŠ MLUVIT AŽ JÁ ŘEKNU! SI JEN EXPERIMENT!" Zařvala Bertanea. "Okamžitě na mě přestanete sahat!" Odsekla Melany, protože holt byla taková. Bertanea zaryčela, chytla Melany za zápěstí a zakroutila ji ruku. Když Melany bolestně sykla, nakopla ji do břicha, převrhla na zem a pak jí ještě nakopla do obličeje. "Vy... Vy svině." Zašeptala Melany s očima plných slz. Bertanea se pouze sladce usmála. Přesně tohle měla ráda. "Takže musíme vymyslet trest." Usmála se. Torea mlčela, bála se cokoli říct. Ozvala se Retny. "Teď jste ji potrestala." Bertanea se k ní otočila. "To nebyl žádný trest.. Chce to něco více efektního." Oblízla si ret.

"Dejte mi pokoj." Zavrčela Melany. Už se jí vrátila její bojovnost. Když Bertanea nereagovala, zasmála se. "Jsme v jednadvacátým století, pokud jste si nevši..." V tu chvíli ji Bertanea znovu kopla do obličeje. "Budeš rýpat holčičko?! Můžu tě klidně zabít!" Prohlédla si její výraz, aby se ujistila, že vše bylo pochopeno. Pro jistotu vytáhla pistoli a položila ji na stůl, tak, aby ji Melany dobře viděla. "Výborně. Takže trest." Začala plánovat. "Navrhuji ji zavřít do místnosti bez oken a pak tam pustit oheň nebo... Wow to je ještě lepší. Napustíme tu místnost vodou..  Smrt utopením... Mhm... Hnusná, úžasná smrt..."

"Aby jste si neucvrkla do kalhot." Ušklíbla se Melany. Bertanea si ji změřila pohledem. "Pokud nepřestaneš být drzá, skutečně tě zabiju, tak toho okamžitě nech!" Zavrčela. Melany zívla, Bertanea ji ignorovala. "Tak trest navrhuji.. Nepouštět ji měsíc z pokoje. Ano, ani na jídlo, na pití. To už pak záleží na tom, jak hodné má spolubydlící v pokoji." Spokojeně se zvedla. "No.. A já už půjdu domů. Jestli se to bude opakovat Tacenová, tak tě vážně zabiju." A s těmi slovy vyšla ven.

Melany vešla do ložnice v doprovodu Retny. Ostatní holky už seděli na postelích a něco probírali. Když vešli, ztichly. Melany si sedla na svou postel, Retny zůstala stát ve dveřích. "No... Řeknu vám to asi takhle. Nesnažte se utýct, chytěj vás a pak to bude zbytečné zlé pro vás. Když budete hodný a budete poslouchat, možná vás už po tom roce pustíme domů. Chápu že máte rodiče, přítele, kamarády, že si kladete otázku proč zrovna vy tady jste. Ale snažte se to prosím vydržet, opravdu tím líp pro vás. Budu vám pomáhat jak se dá, ale když budete utíkat, ochránit vás nedokážu. Musíte spolupracovat, jste v tom společně, a podle toho to musí vypadat. Držte spolu, a zvládnete to, já vám věřím." Postupně pohlédla všem do očí a pak kývla. Otočila se a odešla.

"Co se dělo Melany, povídej!" Vyzvídala Dony.

"Ále, vcelku nic. Jenom tady byla jedna šílená ženská, to si dokážete představit... Chtěla mě dokonce zabít, a to jenom za to, že ve dvě sem měla mít schůzku!" Zavrtí hlavou a vytáhne cigaretu, aby se uklidnila. Zapálila si.

"Nebyla to ta bývalá šéfová?" Vyzvídala Armea. Melany pokrčila rameny, ale pak kývla. "Asi jo. Proč?"

"No... Co říkala?" Zeptala se Armea.

"Nevím." Pokrčila rameny a vyfoukla kouř. "Říkala že nemám mluvit když mi sama neřekne protože jsem experiment." Řekla nakonec.

"Přesně takhle to řekla?" Ujišťovala se Armea.

"Nevím.. Řekla bych že ne. Já si to nepamatuju, moc sem ji neposlouchala."

Armea obrátila oči vsloup. "No to nevadí. Každopádně mám tak nějak jasno, co tady hodlaj s námi dělat." Kývla nakonec.

"Tak ale už ticho." Ozvala se Ferraire. "Já jdu spát."