Neprávem zajatí [DOKONČENO]

45. Neboj se

Vletěl jsem do dveří vedle a vykulil oči. Nějakej kretén tam seděl nad Kyrou, která byla napůl v bezvědomí. Chytl jsem ho a jediným pohybem vytáhl na nohy, bez ohledu na to, že byl těžší než já. Podíval se na mě. "Hele mladej..." Začal. Měl naprosto odporný hlas. Bylo mi jedno, co skvělého mi chce sdělit. Prostě jsem mu vrazil, tak moc, že mu stěna dala druhou. Co si vůbec dovolil sahat na mojí Kyru? Sklouzl na zem. Ze rtu mu kapala krev. "Já jsem profesionální zabiják!" Zařval. Jeho slova mi prošla mozkem, aniž by v něm nechala nějakou stopu. "Nezájem!" Odsekl jsem. Po tváři se mu rozlil úsměv. "Jde ti o tu couru, že?" V tu chvíli jsem mu věnoval maximální pozornost. "Musel sem ti ji trochu srovnat cukrouši..."

Tak to bylo moc. Chytl jsem ho za hlavu a silně s ní flákl o stěnu. Začala mu z hlavy téct krev. Byl v bezvědomí a především to znamenalo, že bude konečně zticha. Otočil jsem se na ni. Moje drobná brunetka se za tu dobu stihla odplazit ke stěně, kde zůstala sedět. Plakala, strašně moc. Měla na sobě jen triko a kalhotky. Její roztrhané kalhoty se válely v kaluži krve uprostřed místnosti. Byl jsem rád, že dál se nedostal. Všude bylo plno krve. Ona byla celá zakrvácená od krve, která jí tekla z kolen a dlaní. Jednu hlubokou ránu měla i na čele. Objímala si kolena a plakala. Rychle jsem si k ní sednul a objal ji. Tu krev jsem ignoroval. Šíleně moc se třásla a především vzlykala. "Neboj. Neboj se, Kyro, jsem tady. Už se ti nikdy nic nestane, slibuju. Jsem tady, jsem tu s tebou." Šeptal jsem jí do ucha. Nevěděl jsem, jak velký šok to v její hlavě zanechá. Nechtěl jsem si ani představit, čím jí mlátil.

Dveře se rozlétly a Kyra sebou škubla. Přitisknul jsem si ji blíž k sobě. "Už si skončil, hovado?" Dovnitř vešel další chlap. Když si všiml bezvědomého kumpána a především mě a mého vraždícího výrazu, v jeho očích se objevil strach. Pustil jsem Kyru a zvedl se. "Copak?! Chtěl jste se jít vystřídat?" Zasyčel jsem.

"Nechtěl. Nemám rád toho úchyla Gerarda a ty jeho způsoby." Opáčil.

"To určitě. Proč si proti tomu nezasáhl?!" Přimhouřil jsem oči.

"To jsem nemohl, když mu to Bertanea povolila." Bránil se. Zavrtěl jsem hlavou. "Si stejný jako on." Řekl jsem a strčil ho na druhou stranu místnosti. Bouchl se o stěnu. Vyběhl pryč. Utekl, jako štěně. Sedl jsem si opět ke Kyře. Byla vyděšená a pořád se třásla. Už neplakala, ale stále byla v šoku. Chvíli jsem se zamyslel a nakonec jsem si svlékl tepláky a pomohl jí si je nandat. Volné tepláky byly rozhodně lepší volbou než její úzké džíny, zvlášť přes ty její rozedřená kolena. Pomohl jsem jí vstát. Nohy se jí podlamovali. Chvíli nejistě stála. "Musíme jít." Upozornil jsem. Podívala se na mě a přikývla. "Najdeme koupelnu a pomůžu ti vyčistit ty rány." Dodal jsem. Znovu přikývla. "Půjdeš sama?" Zeptal jsem se. Zaváhala, ale pak zase přikývla. "Tak se chyť." Podal jsem jí ruku a ona ji stiskla. Pomalým krokem jsme odcházeli zpátky.

#

Otevřely se dveře a dovnitř vešel ten mladý záchranář, který už odvážel Regiho a pak Toreu. Vrtěl hlavou, když zjistil, že je tu opět pro Toreu. "Dobrý den." Pozdravila ho Retny. Kývl hlavou. "Takže už zase?" Zasmál se.

"Ano." Odpověděla Retny bez známky úsměvu. Nepřišlo jí, že by tady bylo něco vtipného.

"Dobrý den, my už jsme se viděli." Pozdravila pan Merlon. Záchranář opět kývl. Pak přišel k Toree. Retny sledovala jak ji svalnatýma rukama bere do náručí a potichu ji uklidňuje. Pousmála se.

"Pojedu s vámi." Rozhodla se Retny.

"To není potřeba." Odpověděl.

"Pojedu." Řekla nekompromisně.

"Tak pojďte."

Vyšli ven. Dolů se dostali po schodech, přičemž Retny pomáhala záchranáři s Toreou.

Vyšli ven, kde Retny na okamžik zaváhala. Jelikož nebyla venku už několik týdnů, nadechla se toho vzduchu ve kterém nebyl cítit plyn a nasála vůni jara, které bylo v plném proudu. Bylo nádherně. Retny si klekla a dotkla se trávy. Měla sto chutí si do ní lehnout a jenom ležet.

"Hej." Zavolal na ni rozpačitě záchranář. Připadal si trapně, protože neznal její jméno a musel na ni volat takhle neosobně. Retny se zvedla a krokem-klusem se k němu dostala. Vlezla do záchranky.

Torea byla již zajištěná, aby nezemřela.

"Pokud na to má finance, můžeme jí obě nohy amputovat. Kdyby ne, dostane zdarma berle. Dá se žít bez obou nohou. Kdyby chtěla vozíček..."

"To stačí." Zašeptala Retny.

"Měla by jste to vědět." Pokrčil rameny. Mlčela jsem a dívala se někam na své boty.

"Jsem Harry." Představil se.

"Retny." Řekla jsem roztěkaně. Kývl hlavou.

Dojeli jsme do nemocnice.

#

Bertanea využila situace, kdy všichni obskakovali Toreu a stála před celou holek. Usmívala se. "Tohle je váš konec." Oznámila. Pak začala odcházet a na odchodu zmáčkla nějaký čudlík.

Deset minut poté, co odešla se strop začal hýbat a otevřel se. Z otevřeného poklopu se začala sypat mouka.

&

Tak máme tu další kapitolu, po dlouhé době tu jsou i holky :D

Moc děkuju za všechny votei, komentáře, pokaždé mě to neskutečně potěší.

Zároveň děkuju za 12 400 shlédnutí. To číslo je neuvěřitelné. Nechápu jak je možné, že to je tolik, to je fakt neuvěřitelné. Úvod má přes 1000 shlédnutí a 1. kapitola přes 900! <3 Nemám slov.

Snad se vám to stále líbí, já jsem teda teď z toho nadšená, baví mě to a hlavně vy mě podporujete každým komentářem <3

Věnování dostane @MarkyMaky , která mě neskutečně potěšila svým komentářem :3