Neprávem zajatí [DOKONČENO]

36. Začátek velkého konce

"Nedramatizuj to hned." Prolomila ticho Ferraire svým vyrovnaným hlasem.

"Co?!" Vykřikla Armea.

"Ferraire má mimořádně pravdu. Nemusíme si hned myslet že je mrtvá." Vysvětlila Melany, přičemž si nezapomněla rýpnout.

Armea si sedla k ležící postavě. "Dýchá." Řekla nakonec.

"Říkala sem to." Přispěla se svou troškou do mlýna i Ferraire.

"Ale myslím že je přiotrávená. Tím plynem." Pokračovala Armea.

"Povídala jsem, že ten Hittler si nedá pokoj." Poznamenala Melany, která nejspíš postrádala smysl pro to, aby poznala, kdy má držet hubu. Zakončila to tím, že se tomu sama zasmála.

"Melany má dnes očividně zábavný den." Ušklíbla se Rostie.

"Zase stačí." Okřikla je Armea. Rostie to naštvalo, tak se otočila zády a pousila se uklidnit. Melany se ušklíbla.

Regi

Přestože Kyra měla službu, odešla se mnou aniž by to někomu řekla. Zjistil jsem, že je úplně jiná než jsem myslel. Samozřejmě, krásná byla furt, ale krom toho se nebála udělat cokoli. Zároveň byla nesmírně citlivá a mně došlo, že s touhle holkou bych zvládl být celý život. To bych třeba o Melany Tacenové říct nemohl.

Šli jsme směrem ke klinice. Musel jsem tam. A Kyra i potom všem, co četla v novinách, šla bez zaváhání se mnou. Celou pravdu jsem ji neřekl. Taky proč? Pořád jsem v ní neměl takovou důvěru, jakou by si zasloužila. Bohužel mě předtím zklamala, a bude trvat dlouho než zapomenu.

Koupil jsem nám zmrzlinu. Byla roztomilá, když jedla. Byla o rok starší než já, ale vypadala jako šestnáctiletá holka. Drobná výška k tomu jen napomáhala. Nemohl jsem z ní spustit oči.

Došli jsme před bránu kliniky.

Retny, Evelyn, Jack Merlon

"Chtěla jsem, aby neumřely." Seděla Retny u Borne a hlavu měla v dlaních.

"Nemůžeš za to." Upozornila Evelyn.

"Co když jo?" Zvedla Retny hlavu.

"Evelyn má pravdu. Ty za to rozhodně nemůžeš." Promluvil Jack Merlon.

"Musíme je najít." Rozhodla Evelyn.

Bertanea

Stála a nechala se unášet zvukem vody. Upřímně doufala, že najdou tu cestu ven a že se jich moc neotráví tím plynem. Přeci jen, se skupinou 7 byla sranda. Jejich velitelka byla zamčená ve své vlastní kanceláři, ještě ke všemu zmlácená. Alespoň ale není mokrá od hlavy až k patě. (bez dvojsmyslů prosím :D.)

V tu chvíli se otevřely dveře. Dovnitř vešel ten přiblblej právník, neznámá žena a ta zatracená Retny.

Retny?

Retny?!

Dívala se na ni tím nejhnusnějším pohledem, na jaký se ve svém překvapení zmohla. Jak se sakra dostala z té kanceláře?! Pomohli jí utéct tihle dva šašci? A co ti tady dělají?!

"Dobrý den?" Pozdravila ta ženská, kterou jsem neznala. Právník a Retny nepozdravili. Já taky ne.

"Co jste zač?" Vyprskla jsem.

"Já jsem Evelyn Motterová, jsem právnička a -"

Vyřešila jsem to po svém. Chytla jsem ji a hodila dolů za těma holkama.

"Co jste to udělala?!" Zařval ten páprda v obleku. Ceiterová jen zírala. Zasmála jsem se šíleným smíchem. "A co s vámi?" Luskla jsem. V tu chvíli se otevřely dveře a vešla dost výstředně vypadající dívka.

"Bonety?! Co ty tady děláš?!" Vyštěkla Retny.

"Kde je moje sestra?" Zeptala se.

"Tam dole bojuje o život." Sladce jsem se usmála. Vytřeštila na mě oči.

"Vy?!" Zaječela.

"Chcete to napsat do novin?" Ušklíbla jsem se. "To asi těžko. Vy tři už rozhodně nikam nepůjdete!" Řekla jsem a luskla znovu. Objevili se moji poskoci a násilně je dostali do třech klecí. Pak jsem ty kleci pustila nad vodu, jen tak, pro jistotu, přeci jsem je znala.

"Jste v pasti." Řekla jsem. "Tohle je začátek velkého konce toho vašeho odporu. Vy mi rozhodně stát v cestě nebudete."

"Okamžitě vrať ty klece sem a pust je. Mám pistol a jsem připravený ji použít!"

&
Další kapitola hned další den! :O Musím vám vynahradit zase ty dva týdny... No :D Kdyby vás nebavilo čekat do další kapitoly a nemáte co číst, navštivte @Undicorn má skvělé knížky!
A teď názory? :O