Neprávem zajatí [DOKONČENO]

6. 1. zkouška

Asi půlhodiny byl klid, kdy se holky usadili na posteli a věnovali se svýmu. Ferraire ještě pořád spala.

Pak se najednou začalo dít něco hodně podivnýho...

Nejdřív se ozvala rána. Jako by někdo rotřískl sklo. "Co to bylo..?" Zeptala se Borne a zvedla se z postele. Chvíli byl klid a pak Borne zaječela. Všechny uviděli to, co viděla Borne už dobu. Pomalu se otáčející zámek ve dveřích. Děsivě... Cvak. Byly tam zamčené, v místnosti bez oken, neměli jídlo ani pití. Asi to v tu chvíli proběhlo hlavou každé z nich. Dnes už na to sice nemá kdo vzpomínat, ale i kdyby někdo mohl, tuhle část by radši vynechal. Rána byla příliš hluboká a dotkla se každé z nich.

Žárovka začala blbnout. Světlo sláblo, občas úplně zhaslo a pak se zas hned rozsvítilo. Ale pak... Zhaslo úplně.

Někdo zaječel. Byla úplná, černočerná tma. Taková ta tma, kdy přemýšlíte, jestli vůbec vidíte, protože opravdu vidíte jen tmu.

"Klid!" Ozval se tmou jako spása Armein hlouběji posazený, klidný hlas. Ale tolik to nepomohlo.

"Co... Co se děje?" Ozvala se Ferraire, která se právě probudila.

"Někdo tu zhasnul!" Vyjektala Deu.

"Však zas rozsvítěj." Odpověděla Ferraire, čímž trochu uvolnila napjatou atmosféru.

Uběhlo deset dlouhých minut. Nepadlo ani slovo. Zdál se být klid. Pak najednou...

Nikde se neschováte...

Ozval se šílenej jekot. Byla slyšet i rána, jak někdo převrhl postel. Pár holek bez přestání ječelo. A pak se stal zázrak... Rozsvítilo se.

Všechny holky byly bledé strachem. Až na Ferraire, která vypadala jako vždy naprosto v klidu.

"To-To byl nultý stupeň." Ozvala se roztřeseně Armea. "Če-četla sem o tom."

"Co to sakra mělo znamenat?!" Rostie se zvedla z postele. Pohled všech padl na tu jednu postel, co spadla. Vedle postele ležela...

"Celes?!" Melide se zvedla, odstrčila postel a sedla si k ní. "Asi omdlela... Počkejte... Nedýchá. Sakra ona nedýchá!" Otočila se na ostatní.

"Co-Cože?!" Zděsila se Melany.

"Jakože je... Mrtvá?" Opatrně se zeptala Dony.

"Budete se jak husy ptát?! Jděte někoho zavolat proboha!" Vyhrkla Melide.

"Dveře sou přece zamčený." Upozornila Ance.

Rostie dveře otevřela. "Už je někdo otevřel."

Retny přiběhla dvě minuty poté. Okamžitě začala dávat Celes umělý dýchání.

Trvalo to dobu, ale pak se Celes nadechla. Armea se zvedla. "Bylo by špatný mít úmrtí hned v 0. stupni že?"

Retny si ji prohlídla. "Jak to myslíš...?"

Melide ji probodla pohledem. "Co mělo tohle znamenat?"

"Okamžitě nám to řekněte!" Zařvala Dony.

Retny trochu sklopila hlavu. "Začíná vám nový život.."

Dřív, než stačili ostatní otevřít pusu, přišla nečekaně Pompe s pochopitelnou otázkou.

"A tohle má být život?!"