Neprávem zajatí [DOKONČENO]

4. Skupina 7

"Ance Doulettová!" Zavolala Retny ze své kanceláře.

Zvedla se průměrně vysoká bruneta s modrýma očima. Jen co na sobě ucítila pohled všech ostatních, ne moc humorně přemýšlela nad tím, co si asi teď ty ostatní myslí. Úplně z nich cítila, jak jim blesklo hlavou "Tak tohle je Ance..."

Vešla do kanceláře, a zavřela za sebou dveře. "Ahoj Ance, já sem Retny." To už jste říkala. Blesklo ji hlavou, ale nahlas to neřekla. Nikdy nikoho nepřerušovala, když mluvil, protože věděla že lidé o sobě pak vždy řeknou víc, než chtěli.

Ukázalo se, že hlavním smyslem toho, proč si je tam Retny volala, byl ten, aby každou lépe poznala. Další přišla na řadu Armea Duckerová, hnědooká bruneta, která byla velice chytrá a všímavá. Za těch patnáct minut, co tam seděla, si udělala obrázek o tom, čím se tahle klinika zabývá, proč tam ona a ostatní holky sou, a kromě toho si zapamatovala každý detal Retnyniny kanceláře.

Borne Treyová, zelenooká blondýnka,  se snažila z Retny vytěžit co nejvíc o tom, co se tam bude dít. Všelijak se kroutila, a od známostech s Bertaneou až po nemocnou matku se pokoušela udělat si tam nějaké výhody.

Celeste Merlonová měla světle hnědé oči i vlasy a byla absolutně rozklepaná. Byla ve stresu už z toho místa, a moc kloudného z ní Retny nedostala.

Deu Finterová celou dobu klopila oči a viditelně se snažila neudělat nic špatně, ale hlavně na sebe nijak zvlášť neupozornit.

Totéž neplatilo u jejího dvojčete. Dony Finterová se snažila dát všemi možnými způsoby najevo, jak moc tím pohrdá. Měli ale přijít horší perdy.

Ferraire Moranová. To byla ta léžerní tmavovláska. Byla tak v klidu, až to bylo hodně divný. Uvolněně se smála, působila volně a nespoutaně, jako by ji nikdy nic nerozházelo.

Ale to nebylo nic proti Melany Tacenové, s kterou Retny okamžitě vstoupila na válečnou stezku. Melany byla ta holka s vysokým culíkem, co přišla jako poslední. Brala to tu doslova jako by byla na výletě, pořád mlela o tom, že má dilema jaké si veme legíny na svou schůzku, a na Retniny poznámky typu "Nikam nepudeš" nereagovala, a Retny to absolutně deptalo.

Melide Limbordová byla ta příjemná vysoká blondýna, a celou dobu ji vysvětlovala, že to co dělá je naprosto nesprávné, že se za všechny vždy postaví a že ať si zkusí někomu něco udělat.

Pompe Mottersová měla tmavé vlasy a přestože jí přišla zatím nejnormálnější, úplně z ní cítila tu nechuť být na někom závislá. Retny si škodolibě pomyslela, že ta asi moc chtít nebude, aby se jí Melide zastávala.

Unavená Retny nebyla na poslední dívku, Rostie Collenovou, moc připravená. Rostie nic neříkala, jen ji propalovala pohledem a dávala jí jasně najevo, že si myslí svoje, ale že Retny jí nestojí ani za to, aby jí to řekla. Její smrtící pohled vydržela 15 minut než se zvedla, a šla jim ukázat ložnici s jedenácti postelemi a skříní.

Pak se vrátila do kanceláře, a začala si znovu pročítat jejich jména na seznamu, představovala si přitom jejich tváře a jejich povahy..