Neprávem zajatí [DOKONČENO]

10. R.I.P.

Tohle je jeden ze způsobů jak odsud uniknout. Tohle není život který jsme žili. Zůstanete tu rok nebo dva, možná i deset. Zblázníte se. Radši to skončím teď, když ještě není uražena má čest. Vždycky sem všemu čelila sama, ale tady to dost dobře nejde a toho se bojím. Je lepší jim nepřihrávat... A odejít hned teď. P.M.

"Tohle napsala." Melide se třásl hlas když vzala papírek do ruky. Pohledem přeletěla všechny řádky a pak se koukla na Retny.

"Co tam píše?" Zajímala se Retny.

"Vlastně nic." Odpověděla vyhýbavě Melide. Retny jí vytrhla papírek z ruky. "Tohle je jeden ze způsobů..." Dál už četla potichu. Většina holek zůstalo před pokojem, nechtěli se dívat na oběšenou dívku. Retny dočetla a rozdýchávala to.

"Já... Já sem vám říkala ať to vydržíte. A vy jste plánovali útěk?!"

"Dělala by jste snad něco jiného?!" Odsekla Dony, stále držící Deu v náručí. Retny si povzdychla a nakopla jednu z postelí, která se následně převrhla. "Jakto, že kurva víte co se tady děje?!" Zařvala a u toho žmoulala v ruce papírek.

"Tak nějak..." Začala Ance.

"..nám to došlo." Ukončila Rostie. Retny naštvaně nakopla další postel. "Teď sem chvíli nechoďte, nechám... Nechám ji sundat." S těmi slovy vyšla ven.

"Kdo...?" Zeptala se tiše Torea.

"Pompe Mottersová." Odpověděla Retny a koukla se na Toreu. "Moje skupina blázní, chtějí utíkat, neposlouchají a hlavně ... Všechno vědí. Koukni co napsala Pompe do dopisu narozloučenou." Vrazila jí do ruky papírek. Torea si přečetla dopis a položila ho na stůl. "No... Ale to nic neznamená." Řekla Torea nakonec.

"Neznamená?!" Retny bouchla dostala. "Tady se chystá normální vzpoura Toreo!"

"Pompe není jediná, co spáchala sebevraždu. Je tu ještě jedna dívka ze skupiny 4." Oznámila Torea a Retny vydechla. "Já bych je pustila Toreo.."

"Víš že nemůžu." Povzdychla si Torea.

"Zemřou další a další.." Upozornila Retny.

"Tak holt budete dávat větší bacha!" Odsekla Torea.

"Si dávej bacha sama, to ty si je odsoudila k smrti!" Vykřikla Retny a zvedla se.

"Jak to se mnou mluvíš?!" Odpověděla Torea stejným hlasem a také se postavila. Naštvaně se na sebe dívali.

"Rodičům zavoláš ty.." Sykla Retny.

"Vypadni." Odbila ji Torea. Retny kývla a vyšla ven.

Mottersovi přijeli do hodiny. Manžel podpíral napůl zhroucenou manželku, která plakala a byla naprosto zoufalá. Sám manžel měl v očích slzy, ale ovládal se.

Retny seděla na střeše budovy s cigaretou v ruce, a sledovala scénku pod ní. Torea vycházela z budovy a šla směrem k manželům. Ač Retny nechtěla, slyšela každé slovo.

"Je nám moc líto, že se to stalo..."  Snažila se Torea zachránit nezachránitelné. Manželka znovu propukla vpláč, promluvil manžel, kterému se třásl hlas. "Víte... Byla to naše jediná dcera.."

To už Retny poslouchat nezvládala. Zahodila cigaretu a seskočila ze střechy. Šla směrem k manželskému páru zachránit Toreu, které právě došla řeč. "Dobrý den, já jsem Retny Ceiterová." Představila se. "Svůj osud si vaše dcera zpečetila sama. Kdyby vydržela, nic by se nestalo, šla by domů." Vpálila jim to natvrdo.

"Cože?! A jakým právem ste ji sem zavřeli?!" Zařval pan Motters, zatímco paní Mottersová se napřímila a střelila Retny facku. Retny zavřela oči, ale nic neřekla. Ta facka byla pořád míň bolestivá, než slova pana Motterse.

Retny mlčela a Torea taky. Paní Mottersová se znova rozbrečela. Pan Motters ji utěšoval, už brečel taky. Retny byla sama ze sebe zhnusená, otočila se a vešla do budovy. Vešla do pokoje své skupiny. "Chcete se s Pompe rozloučit?" Zeptala se. Všechny kývly, zvedly se a odešly ven za budovu, kde byli dva hroby. Vedle Pompe Mottersové ležela Kendra Tersová, dívka ze 4 skupiny. Deset holek mlčelo a upíralo oči na hrob. Retny si odsedla dál od nich a sledovala je. Ance, Celeste, Deu a Melide měli oči zalité slzami. Armea se tvářila nepřítomně, její myšlenky se ubírali jiným směrem. Borne a Dony vypadaly šokovaně. Melany se tvářila zaraženě, Rostie nepřístupně. Jen Ferraire vypadala, jakoby to s ní vůbec nezamávalo. I když těžko říct, kde se toulali její myšlenky.

Je to trochu smutná část, ale byla potřeba. Snad se vám příběh líbí :)