Neprávem zajatí [DOKONČENO]

40. Výběr

Zůstal stát a pokoušel se pobrat, co Retny právě řekla. Má si vybrat? Jako v transu došel za ostatními. Kyra se na něj otočila a usmála se. Byla to nejodvážnější holka, jakou kdy poznal. Byla plná vzdoru a především vášně. Neopouštěla člověka v nouzi. Nevěděl sice, kde bral tu jistotu, ale za to moc dobře věděl, že se Kyry nevzdá. Ani Retny ho k tomu nemůže donutit. Chytl ji za ruku. Prohlédla si ho. Tenkrát v nemocnici, když ji potkal, byl to nejlepší den v jeho životě. A ještě hezčí dny přijdou. Třeba až ji požádá o ruku, nebo až budou mít svatbu - klidně bez Retny - nebo až budou mít spousty a spousty dětí. Regi ji hodlal požádat o ruku hned co skončí tenhle blázinec. Byl rozhodnutý. Pan Merlon se najednou zastavil. "Kudy teď?" Zeptal se. "Já nevím..." Pokrčil rameny Regi a otočil se. "Retny? Kudy..." Zarazil se uprostřed věty. Retny seděla na schodu před Toreinou kanceláří a po tvářích jí stékaly slzy. Regi se k ní rozběhl. "Retny, co je?" Pohladil ji po vlasech. Zavrtěla hlavou. "Nic... Asi je toho na mě moc, ale... Já už nemůžu! A vidím že... že sis vybral ji." Sklopila hlavu.

"Kyru miluju. A když kvůli tomu, že Kyru nemáš ráda mě zakazuješ s ní být... s člověkem kterého miluju? Co mám tedy podle tebe dělat?" Pozorně si ji prohlížel.

"Asi máš pravdu." Zachraplala s utřela si slzy. "Ani nevím co mě to napadlo." Chytla se Regiho ruky s vstala. "To ale neznamená že ji začnu mít ráda." Usmála se.

"To bych od tebe ani nečekal." Zasmál se.

#

"Tak ji poneseme obě." Rozhodla Melide.

"Kdyby si mě tady nechala, měla by si to jednodušší." Oponovala Armea.

"Už sem přece řekla, že tě tady nenechám. Takže jdeme." Odpověděla Melide a pokusila se sama zvednout Deu. "Opatrně." Zašeptala Armea a pomohla ji zvednout. Držely ji obě. V tu chvíli tam vešla Evelyn. "Co tady proboha děláte?" Zeptala se.

"Nemůžem tady Deu přece jen tak nechat." Odpověděla Armea.

"Jste šílené!" Zavrtěla hlavou Evelyn. "To vám to nestačilo?" Zeptala se když nereagovali.

"Kde sou ostatní?" Přešla její otázku Melide.

"No..." Evelyn se krátce zamyslela. Má jim říct, že se na ně vykašlaly? "Hledají vás jinde." Řekla.

"Aha." Odpověděla Armea, ale bylo poznat, že tomu moc nevěří.

"Pomůžeš nám s ní?" Zeptala se Melide a napjatě čekala na reakci Evelyn.

"Určitě." Odpověděla Evelyn a pomohla jim chytnout Deu.

"Tak půjdeme tam kde ses od nás, Melide, odpojila. Kousek odtamtud jsme objevily dveře, které vedou úplně ven." Vysvětlila Evelyn.

"Se divím, že Melany hned neodešla." Povytáhla Armea obočí.

"To ne, ona řekla že jste její kamarádky." Zalhala Evelyn.

"To mi na Melany vůbec nesedí." Ušklíbla se Melide.

Začaly odcházet.

#

Melany asi po hodině stoupání do schodů našla východ, z kterého se ocitla v chodbách kliniky. V tu chvíli si připadala jako doma, i když by se tomu hodně lidí podivilo. Dokonce zaslechla hlas Retny odněkud zleva. Vydala se tím směrem. Jediné, po čem toužila, bylo vyčíst Retny všechno co se stalo.

#

"Co když je nenajdeme?" Zděsila se Bonety.

"Najdeme. Tahle klinika není zas tak obrovská. I když to, že se prokopala až někam 5 kilometrů hluboko do země mě celkem děsí." Odpověděla Retny.

"Mám vás!" Objevil se nějaký kluk.

"Parkubare?" Povytáhla Retny obočí. Ignoroval to. "Mám vás." Zopakoval.

"Parkubare," začala Retny trpělivě, "my strašně spěcháme. Musíme najít naše přátele. Sou někde, kde Bertanea pustila plyn a my jim potřebujeme pomoc."

"Retny, víš že to nejde." Odpověděl Parkubar.

"Oni umíraj." Odpověděla Retny a nepřerušovala oční kontakt.

"A já umřu když vás nechám jít." Zakňoural Parkubar.

"Chceš být jako Bertanea? Bezcitný? Žít s tím, že kvůli tobě zemřeli jiní?" Sežehla ho Retny pohledem.

Parkubar sklopil hlavu. "Běžte." Uvolnil jim cestu.

"To od tebe nebylo hezké, Parkubare." Ladným krokem tam dorazila Bertanea.

#

Melany seděla ve stínu jedné z chodeb a pozorovala dění s přimhouřenýma očima. Viděla Bertaneu přicházet dřív, než Bertanea stihla zaregistrovat Retny, Regiho, pana Merlona, Bonety, nějakou holku a chudáka Parkubara. Mohla je upozornit, ale neudělala to. Nestál jí za to ani jeden z nich. K Regimu možná v minulosti něco cítila, ale dávno pochopila, že spolu nikdy nemohou být. Krom toho si neustále vyměňoval pohledy s tou holkou, takže Melany hned došlo, jak se věci mají. Možná teď Regiho zradila, ale ne tolik jako on ji. Zachránila mu život a on na ni pak zapomněl. Melany to bylo jedno. Věděla, že se odsud nedostane. Dávno se s tím smířila. Ale chtěla přežít co nejdýl a do sázky dala vše, včetně životů ostatních. Klidně by se dala do party s Bertaneou, kdyby to šlo, jen aby mohla zase volně dýchat. Potřebovala to. Potřebovala se nadechnout. Nikdo neměl místo v jejím srdci. Jediné, nad čím přemýšlela bylo to, že pomalu začíná bláznit. Nedivila se tomu. Když Bertanea přišla k nim, mohla na ni skočit a povalit ji. Byli by v přesile. Ale opět nedokázala myšlenku přeměnit v čin. Tentokrát nevěděla, jestli je to z lenosti nebo z něčeho jiného. Sledovala, co bude dál.

#

Parkubar polkl. Tohle opravdu nechtěl. Bylo mu jasné, že tohle nedopadne dobře pro nikoho. Bertanea k němu došla pomalým krokem. Její mlčení bylo ještě děsivější, než kdyby řvala. Měl strach. "O tvém trestu se ještě rozmyslím, Parkubare." Oznámila. Mlčel. Co měl taky dělat? Strach ho pomalu opouštěl. Věděl, že by udělal správnou věc. A i když se plán nevydařil, ani na vteřinku toho nelitoval. Kdyby mu někdo řekl ať to udělá znova, bez váhání by to udělal. Sám nevěděl, kde tu odvahu sebral. To tam přiběhla Charlotte. Nepříliš výrazná brunetka by se postavila čemukoli, jen ne Bertanee. Pokorně plnila její rozkazy, ale to, co teď Parkubar udělal jí dodalo novou sílu. Obdivovala ho. Cítila, že přátelství, které k němu vždy cítila, pomalu přechází v něco většího. A bylo jí jedno, že má naprosto připitomělé jméno. Bertanea se na Charlotte otočila. "Sežeň stráže." Poručila. Charlotte se krátce zamyslela, jestli příkaz splní. Ale opravdu jen krátce. Otočila se a šla sehnat ty stráže.

"Jste naprosto ubohá." Oznámila Retny. Bertanea se ušklíbla. "Ceiterová, ani nevíš jak ráda tě zase vidím." Luskla.

&

Prvnědoufám,žeocenítedélku kapitoly, poslední kapitoly měly 700, někdy dokonce jen 600 slov, tahle má 1000 tak snad to bude trochu poznat. Jinak mě to teď chytlo, jak se blíží konec, takže myslím, že dýl jak týden na kapitoly čekat nebudete, dokonce si myslím že by se mohla zvýšit kvalita a délka kapitol! Doufám že budete zase lajkovat, ještě víc doufám že se tu objeví nějaký ten komentář ♥ Jinak určitě jste si všimli, že díl je věnovaný @WeeHavlov ♥