Neprávem zajatí [DOKONČENO]

37. Nezůstávám dlužen

Bertanea se otočila. "Kdo..." Začala.

"Já." Stál tam Regi a kousek za ním drobná brunetka, kterou Bertanea neznala.

"Ty?" Vyprskla smíchy.

"Postřelila jste mě." Regi se odmlčel. "A já nerad zůstávám dlužen."

"To je mi fuk co ty rád a co nerad. Prostě odejdi, pokud nechceš být postřelený znovu." Bertanea neztrácela své sebevědomí. Regi se zasmál. "Pistol držím já." Upozornil.

"Věř mi, že ne na dlouho." Ušklíbla se Bertanea.

"Jste vždycky tak odporně sebevědomá?" Zapojila se nečekaně do hovoru drobná brunetka, jejíž hlas byl mnohem ostřejší, než by Bertanea řekla.

"Ty si co?" Zeptala se a dívala se na ní náležitě zpatra. Šlo jí to dobře, přeci jen Kyra byla nízká.

"Jmenuju se Kyra." Odpověděla se vzpurným pohledem.

"Kdo se tě ptal na jméno?" Bertanea si odfrkla.

"No vy rozhodně ne. Vám bych ani neodpověděla." Pouštěla se Kyra do nemožného.

"Ty jedna mrňavá..." Začala Bertanea.

"Držte už konečně hubu! A pusťte je!" Zařval Regi.

"Ty drž hubu!" Bertanea odněkud zčistajasna vytáhla pistoli a dřív, než stačil Regi zareagovat po něm vystřelila. Vzápětí se stalo něco nečekaného. Někdo ji nakopl přímo do obličeje. Bertanea se svalila na zem. "Zkus to udělat ještě jednou." Zasyčela Kyra a plivla jí do obličeje. Nutno přiznat, to přehnala. Bertanea začala zběsile luskat.

"Trefila tě?" Promluvila Kyra.

"Ne." Odpověděl Regi hlasem, který svíral strach.

Bertanea chytla Kyru za nohu a flákla s ní o zem.

"Kyro!" Vyhrkl Regi.

Kyra skočila na Bertaneu. Začaly se prát.

#

Evelyn se nadechla. Rozhlížela se. Bylo to tu dost cítit plynem. Jak to Bertanea mohla udělat? Zvedla se. Nemohla tu přece jen tak sedět. Nadechla se a pak se rozhlédla.
Co teď?
Vydechla. "ok, to půjde." Kývla.
#
"Takže co teď. Co chcete dělat teď?" Zeptala se Rostie.
"Musíme ji dostat ven." Řekla rozhodným hlasem Armea.
"Zkusím se kouknout po nějakém východě." Prohlásila Melide, která neztrácela energii.
"Budeš hodná." Kývla Armea.
"Počkat... Kdo to..." Začala Rostie. Dovnitř totiž vešla neznámá osoba.
Žena, 24 let, moc pěkná, tmavé vlasy, důstojná chůze a uhlazené vyjadřování. Všechno to zblikly dřív, než k nim přišla. Povytáhla obočí. "Vy jste..." Začala. "Vy jste ty zavřené holky?"
"Zdá se." Odpověděla Melany.
"A vy jste kdo?" Zeptala se Rostie.
"Jsem Evelyn Moterová. Právnička." Představila se.
"Jo, o tý už jsme slyšely." Kývla Melany.
"Ne, to jste slyšely o mojí sestře, ne o mně." Prohlásila.
"Musíme se dostat pryč z toho plynu." Vysvětlila situaci Armea.
"Musí tady být nějaký východ." Kývla Evelyn.
"Fajn." Kývla Melide. "Jeden jsem našla.
#
Probrala se. Už teď měla pocit, že je něco špatně.
Zvedla se a rozhlédla se. Kde všichni byli? Udělala první co ji napadlo - luskla.
"Bertaneo?" Přiběhl nějaký sluha.
"Co se tady stalo?" Zeptala se.
"No..." Začal ten sluha.
"Hm?"
"Sou pryč." Dopověděl.
"Pryč?!" Vyštěkla.
"Pryč." Kývl sluha.
"Pryč?!" Zeptala se znovu. Sluha protočil očima. "Pryč." Kývl.
"Pryč?" Ujišťovala se. Sluha už se nenamáhal odpovědět.
"A kde jsou?" Zeptala se znovu Bertanea.
"Asi šli hledat ty ostatní." Odpověděl sluha.
"Hm." Reagovala na to Bertanea. "Tak sežeň stráže a najděte je!"
#
"Jak je možné že vás sem takhle zavřela? To jí přece nemohlo projít!" Nevěřícně vrtěla hlavou Evelyn.
"Nejde o to co uděláte. Jde o to kdo jste a kteří lidé při vás stojí. To je celé kouzlo." Odpověděla Armea.
"Stejně tomu nechci věřit." Vrtěla hlavou Evelyn.
"My jsme si za tu dobu zvykly že nejsme lidé. My jsme laboratorní krysy, které čekají na smrt, která je pro nás vysvobozením. Jen nemáme dost velkou odvahu ukončit ten život sami." Vyložila to Melide.
"Nikdy nevíme, jestli ještě někdy uvidíme světlo, nebo třeba rodiče. Nevíme jestli někam někdy půjdeme sami z vlastní vůle. Je to past která má každou chvíli zaklapnout. Nejsme si jistí ničím. Prostě ničím. Dovedete si to představit?" Přimhouřila oči Rostie.
"Je to šílený vás takhle poslouchat." Vydechla Evelyn.
"Jediné co chceme je rovnováha. Jistota. Stačí nám když někdo řekne ,bude to dobrý' i když sami víme že nebude. Nedokážeme si představit svůj život, takový jaký byl. Jestli se dostaneme ven, náš život nikdy nebude stejný." Dodala Melany.
"Prostě potřebujeme jen lidi, doteky a slova. Protože jsme na tom už dost mizerně." Doplnila všechny Ferraire. Evelyn vrtěla hlavou.
"Dovedete si to představit?" Zopakovala svou otázku Rostie.
"Ne. Nedovedu." Přiznala Evelyn.
"A teď? Už umřela další. Kvůli Bertanee." Řekla nevzrušeně Melany. Armea se prudce otočila na ležící holku. "Deu..." Zatřásla s ní. "Deu!"

&

TAK DALSÍ KAPITOLA JE NA SVĚTĚ! JELIKOŽ MI NEJDE TUČNÉ PÍSMO, PÍŠU TO TAKHLE DEBILNĚ. DĚKUJU ZA 6000 VOTES, JSTE OPRAVDU SKVĚLÝ! <3 DOUFÁM ŽE SE KAPITOLKA BUDE LÍBIT, NAPIŠTE NĚJAKÉ TY NÁZORY :3 :D