Neprávem zajatí [DOKONČENO]

Epilog

Dveře se otevřely a zvonek na dveřích zacinkal. Unavená Retny schodila nohy ze stolu a vstala. "Dobrý den. Přejete si?" Zeptala se znudeně.
"Půlku chleba, prosím." Špitla příchozí. Chvíli na sebe zíraly.
"Co tady děláš?" Zeptala se Retny.
"Nakupuju." Odpověděla Kyra.
"Víš jak to myslím."
Kyra si povzdychla a sklouzla na stoličku u stolu prodavače. "Zjistila sem že tu pracuješ jako prodavačka. Potřebovala jsem si promluvit." Odpověděla. Retny na to nereagovala. Vzala půlku chleba a dala ho do pytlíku. Odložila ho na pult. "Kyro, doufám že chápeš že se o tom nechci bavit." Řekla nepřístupně. Kyra rychle pokývala hlavou. "Mám to taky tak." Odpověděla.
"Máš to taky tak? Tak co tady děláš?" Retny to opravdu nepochopila. Vlastně jako nikdy. Nikdy Kyru nechápala.
"Už nemůžu dál. Nezvládám to. Nezvládám to bez něj." Vysvětlila Kyra. Retny se zamračila. "Myslíš že já to mám jednoduchý?" Zeptala se. Kyra neodpověděla a Retny ji sjela vražedným pohledem. "Myslíš si to?" Zeptala se znovu. "Ne, chápu že to taky máš asi těžký..."
"Asi?" Reagovala ji kousavě Retny. "Nebyl to jenom tvůj kluk. Byl to můj bratr. Myslíš že já neřeším že umřel? Už je to šest měsíců, takže ses z toho už mohla vzpamatovat ne? To já si mám na co stěžovat. Budím se 7 nocí ze 7 dnů v týdnu. Hlavou mi běhají všechny vzpomínky, všechno, co se tam stalo a o čem ty nemáš ani potuchy. Krom toho, jak sis jistě všimla, jsem těhotná a je to Parkovo. Harry to neví. To já sem v prdeli Kyro, né ty." Naštvaně ji dala do ruky chleba. "Platit to nemusíš." Dodala. "Nevěděla jsem že to dítě je Parkovo." Zašeptala Kyra. "A ani nemusela, Kyro. Už jdi, prosím."
"Fajn. Tak se měj." Kyra odešla se sklopenou hlavou.
"Sbohem." Odpověděla Retny a upřímně doufala, že už ji nikdy neuvidí. Jediné, po čem toužila bylo zapomenout, a Kyra jí to tímhle příchodem znemožnila. Posadila se a přejela po svém kulatém břichu, ve kterém se vyvíjelo Parkovo dítě.
Nikdy to Harrymu nepoví.
#
Do kliniky se dostalo 121 holek.
2 z nich zemřely během prvního dne.
Z kliniky ven se dostalo 23 holek.
1 z nich byla odvlečena zpátky, kde hned spáchala sebevraždu.
20 z nich přežilo déle jak jeden den.
Pouze 1 přežila déle jak dva roky, a to s problémy s komunikací a spánkem. Dostala se do blázince, kde ji navštěvovali příbuzní. Její život nikdy nebyl jako dřív. Dožila se 31 let.
#
Bertanea stála před zbrusu novou budovou. Každým dnem měla být dostavěná. Sloužící, kteří jí zbyli, postávali kolem ní.
"Tahle budova, přežije celá staletí, tak jako mé jméno. Již dnes patřím mezi nejznámnější osoby v Americe. Všichni se budou třást, až uslyší mé jméno!" Bertanea majestátně rozhodila rukama a ukázala na téměř dokončenou budovu. "Hrozivá klinika pro muže je již dostavěna! Můžou se začít třást. Tentokrát to ovšem bude jiné. Ztýrám je! Jsem připravená!" Odmlčela se, protože potřebovala nabrat dech. Všichni sloužící na ni upíraly zrak, jakoby byla posvátný obrázek.
"Tahle klinika se zapíše do dějin, to vám říkám? Jak že to říkal ten pan Mimoň? Neprávem zajatí! Tahle kniha by se jmenovala Neprávem zajatí 2!"
Přešla ke dveřím a otevřela je. S výrazem královny vešla dovnitř. Rozhlédla se kolem sebe.
"Tato klinika bude otevřena 19. června 2015!" Vyhlásila.

Tak se u NZ uvidíme opět :)

Undicorn vozabka Tanarisk gadzoblizna rebekakovacova33 Babunkaa dendula Catherin85 MarkyMaky KikiFall Bee262 kristyna1194 Monys123 pberankova smilela24 Zdenaa Soolcolenka Elisska_
Všem zmíněným děkuji za jejich komentáře a podporu. Jestli jsem na někoho zapomněla, omlouvám se. :)