Neprávem zajatí [DOKONČENO]

30. Ta co vás zabije

Retny začala vytáčet to číslo. Dotyčná to zvedla skoro hned. "Bonety Moterová, přejete si?"

"Tady Retny." Ucedila skrz zaťaté zuby.

"Áha. Tak... pro vás asi Evelyn Mottersová?" Řekla drze. Retny zavřela oči.

"Tady ta co tě zabije!" Vyhrkla. Bonety se uchichtla. "Snad sis nemyslela že někdo bude věřit těm vašim na hlavu postavenym báchorkám!"

"Moterová! Ty si nás absolutně potopila!" Zaječela Retny.

"Víš, ono se tomu říká novinářka. Píšu co vidím, dobré i špatné."

"Ten článek není pravdivý!" Vyprskla Retny.

"Noviny nejsou založené na pravdě!" Řekla netrpělivě Bonety.
"Tak by možná měli být! Ohrozila si nás na životě!"
"Nemám čas se tady s tebou vykecávat Ceiterová..."
"To snad nemyslíš vážně!" Zařvala Retny, ale Bonety to už položila.
#
Ferraire se probudila, posadila se a protáhla se.
"Hele, Ferraire je vzhůru, měli bychom vyhlásit svátek." Ozvala se Melide a pousmála se. Ferraire se zavrtěla. "Co máte proti mému spaní?" Povytáhla obočí.
"Nic." Zabrblala Melany, které byla popravdě celá Ferraire naprosto ukradená. Zrovna se snažila zprovoznit mobil, ale moc jí to nešlo.
"No něco asi jo." Řekla Ferraire kousavě.
"Prosimtě spi dál." Mávla rukou Rostie, kterou to začínalo unavovat. Armea se po všech rozhlédla a opřela se o stěnu. Nebavilo jí poslouchat tyhle kraviny, které tu jeli furt dokolečka.
"Sklapněte na chvíli." Ozvala se Deu. "Než tady takhle sedět, měli bychom hledat Borne."
"Nevšimla jsem si že bys ji nějak usilovně hledala." Opáčila Melany.
"A proč já?" Zeptala se Deu.
"A proč já?" Zopakovala Melany.
"Držte huby." Obrátila Rostie oči vsloup.
"Jo." Přitakala Deu.
"Tys tady mluvila." Stála na svym tvrdohlavě Melany.
"Nene!" Prskla Deu.
"Ježiš holky proboha to se nedá poslouchat!" Okřikla je Melide.
"To si začala Melany!"
"Nene, Deu!"
"Melany!"
#
"Tady máte oběd pane Ceitere." Řekla mile sestřička. Regi kývl hlavou. Sestřička položila oběd na stůl. "Děkuju." Usmál se. Sestřička se taky usmála. Chtěla odejít, ale zarazila se. "Pane Ceitere, vlastně jsem se vás chtěla na něco zeptat." Řekla. Regi zvedl hlavu. "Ano?"
"Víte, četla jsem ten článek v novinách a zajímalo mě, jak jste přišel k tomu postřelení." Zkousla si ret a neubránila se zvědavému pohledu.
"Snad vám nebude vadit když vám to neřeknu." Řekl opatrně Regi. Na sestřičce ale bylo vidět, že s nepořízenou odejít nechce.

"Já naopak nevidím jediný důvod, proč by jste mi to nemohl říct. A mimochodem, nezajímá to jenom mě." Podotkla důležitě, takže Regimu bylo jasné, že ať jí řekne cokoli, vyslepičí to celé nemocnici a ještě si lecos přivymyslí. Trhl hlavou, jakože ne. Odfrkla si. "No tak dobře no. Dobrou chuť pane Ceitere." Práskla dveřmi. Regi vstal a nakopl postel.

#

Torea seděla ve své kanceláři a držela kafe oběma rukama. Ruce se jí třásly. Bála se, co hodlá Bertanea udělat. Mobil pípl. Torea se okamžitě zvedla a vytáhla mobil. Sms byla od Bertanei. Torea ji pomalu rozklikla a vykřikla. Bertanea jí poslala obrázek, na kterém byla Toreina tříletá dcera. Měla propíchnutou hruď.

Konečně je tu další část. Omlouvám se za neaktivitu, ale není mi moc dobře, proto je část až teď. Ze stejného důvodu se omlouvám za délku a kvalitu kapitoly :/ Snad mě omluvíte. Další kapitola bude co možná nejdřív..