Neprávem zajatí [DOKONČENO]

41. Občas se lidé změní

Retny stála u mříží a bubnovala do nich nehtama. Byla nervní. Snažila se najít holky, ale dřív ji našla Bertanea. Teď měla pocit, že pokud se odsud nedostane, nepřežijou to. Mísil se v ní adrenalin a vztek. Otočila se na svou spřízněnou duši - na Bonety. Přestože před pár dny by jí s radostí zakroutila krkem, momentálně na tom byly podobně. Její sestra Evelyn totiž někde byla s nimi a cítila naprosto totožnou bezmoc. Přecházela sem a tam po cele a kousala si své pestrobarevné nehty. Měla příšernou chuť všechno rozkopat. Jediné hlasy se ozývaly z rohu. Regi a Kyra se tam potichu bavili. Seděli vedle sebe a uklidňovali se navzájem. Usmívali se. Regi chytl její ruku a přejel prstem po jejím prsteníčku. "Kyro, vezmeš si mě?" Zeptal se potichu, že to slyšela jen ona. Pomalu se usmála. "Proč ne?" Řekla stejně potichu. Zasmál se a pak se rozhostilo ticho.

Pan Merlon si odkašlal. Byl jediný, kdo tu byl naprosto bezdůvodně, ale nestěžoval si. Jeho život se mu rozpadl tři měsíce zpátky. (Btw. je už květen) Přesto tu teď stál rozhodnutý bojovat za ty, které ještě nedohnala smrt jako jeho dceru.

To tam dorazil Parkubar. Nešťastně se na ně podíval. "Moc mě to mrzí." Řekl. "Ne, mě to mrzí." Umlčela ho Retny. "Teď tě Bertanea potrestá."

"Ne tolik jako vás. Kdybych měl klíče, ihned bych vás pustil." Odpověděl. Retny zavrtěla hlavou. "Nikdy bych to do tebe neřekla."

"Já do sebe taky ne."

"Tak proč to děláš?"

"Asi jsem si něco uvědomil."

Retny se na něj usmála. "Radši běž. Jestli tě tu Bertanea najde, tak tě asi na místě zabije."

"Fajn. Když tak - říkej mi Park. Parkubar je fakt šílený." Zavrtěl nad tím hlavou a začal odcházet. Retny se zasmála.

#

Asi po půlhodině se Evelyn, Melide a Armea nesoucí mrtvou Deu dostaly k místu, kde seděly Ferraire a Rostie. "Docela vám to trvalo." Zchladila je Rostie. Ferraire se trhnutím probudila. "Už jsou tady?" Povytáhla obočí. "Zdá se." Odpověděla Melide. "Tak kdepak je ta Melany, co nás údajně hledá?" Doplnila. "Melany? Ta odešla asi před hodinou a půl." Zavrtěla hlavou Ferraire. "Říkala sem to." Kývla Melide a koukla se na Evelyn. "Nechtěla jsem vás tím zatěžovat." Odpověděla Evelyn. "Melany je Melany. Že jí na nás nezáleží nám neublíží." Vysvětlila Armea. "Že bychom šly?" Řekla dost nervní Rostie. "Klídek." Uklidňovala ji Ferraire. "Klídek? Sedím tu už hodinu a půl." Zavrtěla hlavou Rostie. "Ale! A já slyšela že dámy nás také pilně hledaly." Zasmála se Melide. Rostie povytáhla obočí. "Máte problém?"

"Ale vůbec." Zavrtěla hlavou Melide. "Tudy?" Ukázala dveřma, kterými odešla Melany. "Jo." Potvrdila Ferraire. Evelyn nad nimi zavrtěla hlavou. Rostie se zvedla, dokonce i Ferraire. Pomalu začaly odcházet po schodech, které už dávno vyšla Melany, která...

#

...seděla před vstupem do vězení a právě si házela mincí. Nevěděla totiž, jestli těm vevnitř půjde pomoc. Před chvílí se na ně vykašlala, tak proč by najednou jim měla pomáhat? Možná proto, aby měli šanci odejít... Aspoň ty, o které se Bertanea vůbec nezajímá. Že by se v Melany probudila špetka dlouho ztracené lítosti? Každopádně se zvedla a hodila mincí, jestli je zachrání. Orel znamená ano a panna znamená ne. Chytla ji a překlopila na ruku. Orel znamená ano.

#

Netrvalo jim to ani tak dlouho a dostaly se nahoru. Evelyn se rozhlédla. "Kam teď?" Zeptala se. "Co takhle do vězení?" Najednou se tam zjevila Bertanea s kupou strážných. "No to snad..." Plácla se Melide do čela. Bertanea se ušklíbla. "Někdo se udusil?" Její úšklebek se ještě rozšířil když přešla k mrtvé Deu. "Opovažte se jí dotknout." Sykla výhružně Armea. "Ale, ale..." Zasmála se Bertanea a dotkla se Deu jedním prstem. Armea jí okamžitě vlepila facku. Bertanea se na ni okamžitě podívala pohledem, který vraždil. Jenže Armea svým pohledem neuhnula. "To jsi neměla." Sykla Bertanea. "To jsem musela." Odpověděla Armea. "Budu si tě pamatovat, až budu na někom chtít něco vyzkoušet." Mile se na ni usmála Bertanea. Pak luskla. Stráže je chytli a šli směrem k vězení.

#

Melany vešla do vězení a rychlím krokem se dostala k cele Retny, Regiho, pana Merlona, Bonety a té nádhery, co jí přebrala Regiho. "Takže rychle. Myslím že vím, kam Bertanea schovává klíče, a myslím, že tohle je první a poslední příležitost jak odsud utéct. Dokud ještě Bertanea hledá holky." Rozhlédla se po vězení.

"Kde jsou holky?" Vyhrkla Retny. Nad tím se Melany na chvíli pozastavila. "Nevím." Řekla nakonec. Přišla k nějaké bedně a otevřela ji. Byla tam schránka a v ní byl klíč. "Tak fajn. Otevřu to a -" Zkameněla. Pohledem zůstala viset na dveřích a klíč odhodila do jejich cely. Dovnitř totiž právě vešla Bertanea v doprovodu strážných a holek. "Hohó!" Zareagovala Bertanea, když Melany uviděla. "Já jsem si říkala, že mi jedna chybí." Zatleskala sama sobě. Přišla tam a odemkla celu Retny, Regiho, Kyry, Bonety a pana Merlona. "Ty patříš sem." Strčila tam Evelyn. Pak se otočila na holky. Strážní chytili i Melany. "A vás dám do speciální cely." Luskla. "Za mnou!" Rozešla se po nějakých schodech dolů, strážní s holkama za ní. "Pochodem vchod, pochodem vchod!" Řvala Bertanea. Když zmizela, nastalo nádherné ticho.

"Tak tohle je náš konec." Řekla Evelyn.

"Tak to rozhodně ne." Řekla Kyra a zvedla klíč, který tam hodila Melany. "Ne, když máme tohle."

&

S touto kapitolou jsem celkem spokojená, snad se bude líbit i vám :D Úplně mě to teď chytlo, tahle kapitolka je napsaná ve stejný den jako ta 40 :D Sama nevím, jak to stíhám :D Doufám, že napíšete nějaké pěkné komentáře :3 tato kapitola je věnovaná KikiFall :3
Btw. Snad vám tímto dílem zlepším to nadcházející pondělí :D