Neprávem zajatí [DOKONČENO]

3. 1. leden

Vstupní prostorná místnost byla nacpaná k prasknutí. Torea seděla v kanceláři, a sledovala ji v kameře. Už po desáté si povzdychla. Dívala se na ty holky, kterém nebylo víc jak 22 let, na ty holky co měli celý život před sebou, na ty holky, kterým teď ten život hodlá zničit. Né, ty za to nemůžeš. Snažila se přesvědčit sama sebe. Místnost byla tak narvaná, že by skoro řekla, že tam jsou všechny. Zvedla se, vyšla ven do vstupní místnosti. "Marry, prosím, spočítej je." Řekla jedné z pracovnic. Marry je začala počítat, chodila mezi nimi. Po deseti minutách se protlačila zpátky. "120." Oznámila. "Takže jedna chybí." Řekla si pro sebe Torea. Koukla se na hodinky. "Má ještè 5 minut, pak by tu měla být."

Jako na zavolanou se otevřeli dveře a dovnitř vešla docela vysoká holka, bruneta s vysokým culíkem, zůstala stát ve dveří. "Tady je tolik lidí?! Abych stihla tu schůzku co mám ve dvě!"

Toree došlo, kolik holek tady má rodinu, schůzky, akce, atd. a ona je tu hodlá zavřít. Bertanea, né ty. Potřásla hlavou.

Vzala mikrofon. Odkašlala si. "Ehm... Dámy! Takže... Jste tady... Vlastně né úplně jen na vyšetření.." Zkontroluje, jestli poslouchají. "Budete rozděleni do..."

"Já mám ve dvě schůzku tak s tim počítejte!" Skočila jí do řeči ta holka, co přišla poslední.

Torea zavřela oči. Skákání do řeči vyloženě nesnášela. Rozhodla se její poznámku, nebo spíše rozkaz ignorovat.

"Budete rozděleni do jedenácti skupin po jedenácti. Skupiny mají názvy 1, 2, 3 atd.  V jaké jste skupině si vyhledejte na nástěnce, tam jsou ty skupiny vypsány. Pak najděte dveře s číslem vaší skupiny a tam počkejte."

Holky se začali tlačit na nástěnku. Bylo to zdlouhavé, holek bylo hodně a hlavně trvalo, než se našly.

Retny přišla k Toree, měla na starosti skupinu 7. "Říkala si že se v té skupině nemají znát?"

"No..  Ano." Kývla Torea.

"Mám tu dvojčata." Upozornila Retny. "Vidíš... Tady. Finterová, Finterová." Koukne na Toreu.

"No tak... To nějak vyměnímě?"

"Ale můžeš udělat vyjímku ne?" Udělala Retny psí oči."Chápej. Jsou to dvojčata!"

Torea se dlouze zamyslela. "Nevim jestli to nebude Bertanee vadit."

"Bertanee to neříkej. A kdyby přišla a chtěla ty skupiny vidět, tak jí řekni že jinde nebylo místo." Usmála se Retny.

"Vidíš to tak jednoduše..." Povzdychla si Torea.

"Bude to v klidu." Usmála se Retny a začala odcházet. Vedle dveří s číslem 7 byla neoznačená místnost. Vešla dovnitř, byla to její místnost. Seznam si položila na stůl. Přišla ke dveřím, které vedli do místnosti 7 a koukla se kukátkem, jestli už jich je tam všech 11. Bylo. Chytla kliku a otevřela dveře. Holky se tvářili vzpurně, vyděšeně, nebo s nezájmem. Byla mezi nimi ta bruneta s vysokým culíkem, co přišla poslední a ve 2 má mít schůzku. Pak ihned poznala dvě hodně si podobné blondýnky - ta dvojčata. Jedno z dvojčat se tvářilo zděšeně, druhé vzpurně.

"Takže... Já sem Retny a jsem vedoucí této skupiny. Váš pobyt tady bude mnohem delší, než si myslíte."

"Nemám na delší dobu věci." Odpověděla zelenooká blondýnka.

"To vůbec neřešte." Ujistila je Retny. "Prostě tu zůstanete a nebudete vycházet z areálu této kliniky. Budete dělat co vám řeknu rozumíte?"

"Promiňte," ozvala se příjemná vysoká blondýnka s jasně modrýma očima, "připadáme vám snad jako děti z mateřské školy?!"

Retny došlo, jak těžký úkol to bude. Bylo jí jasné, že většina její slova bere jako špatný vtip. "Prostě tu musíte zůstat, rozkaz zeshora, a modlete se, aby jen rok!" Vyložila jim to pěkně narovinu.

"Rok? Co to je za blbost?" Uchechtla se holka, co z nich byla asi nejvíc v pohodě. Nohy si položila na lavičku, takže se jí sedělo dost pohodlně, měla tmavě hnědé vlasy a dost ležérní styl.

"To není blbost. To je krutá realita."

"Já mám ve 2 schůzku." Ozvala se ta holka, co přišla jako poslední. Opět to brala jako naprostou samozřejnost, že si prostě odejde.

"Žádná schůzka!"

"Nemůžete jí to zakázat!" Odsekla ta příjemná blondýnka, co se jí ptala jestli si snad myslí, že jsou děti z mateřské školy.

"To by ses divila co jí můžu zakázat!"

"To je ta největší blbost, jakou sem kdy slyšela." Uchechtlo se to z dvojčat, co mělo ten vzpurný pohled.

"A dost!" Ozvala se Retny. "Teď si vás budu volat jednu po druhé do kanceláře, abych vás líp poznala. Takže to půjde podle abecedy, ale jmen, né příjmení." Nečekala na jejich souhlas a zalezla do kanceláře. Vzala do ruky seznam. "Ance Doulettová!" Ohlásila.