Moje vina

Kapitola devátá

Kapitola na zlepšení pondělí!

Vzhledem k tomu že se mi Ann poslední dobou snažila zvednout náladu a já se k ní nechovala úplně nejlíp, jsem si řekla že k ní zajdu a budu se to s ní snažit urovnat. Byla to moje jediná a nejlepší kamarádka. Ann mi prostě přišla jedinečná. Vždy byla hravá, veselá, plná energie. Po tom, co se stalo Stevovi, tu pro mě vždycky byla a nikdy se ke mně neotočila zády.

Zamířila jsem k jejímu domu a zmrzla na místě. Jakmile jsem byla schopna pohybu, schovala jsem se za strom, který stál nedaleko ode mě. U dveří jejího domu stál Mate a povídal si s Ann. Co tu dělá? Píchlo mě u srdce, když mě napadlo, proč tu byl. Co když Mate s Ann tajně chodí? Sešli se tu na rande? Nebo už z něj jdou?

Ne, to je blbost. Ann je moje nejlepší kamarádka. Nic takového by mi nikdy neudělala. Určitě to bude nějaké nedorozumění. Třeba se jí šel jen na něco zeptat nebo tak. Sice nevím, na co by se jí ptal, ale zkrátka to musí mít nějaký jiný důvod než ten, že by spolu chodili.

Byla jsem od nich daleko, a tak jsem nemohla slyšet jejich rozhovor. Bohužel neumím odezírat ze rtů, takže jsem tam jen stála za stromem a čekala až Mate odejde. Když k tomu konečně došlo, počkala jsem ještě pár minut a pak šla zaklepat na dveře.

„Jé – ahoj, Bonnie, co ty tu děláš?" Zeptala se mě zvesela, jako by jsme se vůbec nepohádaly. Nejspíš jí Mate něčím udělal radost. Třeba spolu byly na hezkém rande. A dost. Ann by mi tohle nikdy neudělal tak přestanu nad něčím takovým polemizovat.

„No chtěla jsem to s tebou urovnat – ale teď se chci první zeptat – co tu dělal Mate?" Zkřížila jsem ruce na prsou a tázavě se na ní zadívala.

„Promiň, ale... já ti to nemůžu říct," její odpověď mě překvapila. Nemůže mi to říct? Když postřehla, jak mě to zarazilo hned se dala do vysvětlování. „Není to to, co si myslíš," mávala zbrkle rukama, „Já jenom... my," nehodlala pokračovat dál. Tohle se mi přestávalo líbit. Ann se chovala velmi podezřele.

„Proč přede mnou máš tajemství?" řekla jsem trochu dotčeně a ona si povzdychla.

„No dobře..." odmlčela se, „Mate se za mnou stavil, aby se mě jako tvé nejlepší kamarádky zeptal, co máš ráda a tak. Myslím, že pro tebe něco chystá. Mělo to být překvapení..." jakmile přestala mluvit ulevilo se a zároveň se mi rozbušilo srdce. Je možné že se Mateovi taky líbím? Že pro mě něco chystá, a proto se tu stavil? Hloupě jsem se usmála, zaplavená představami, co to asi bude, ale po chvíli mě zamrzelo, jak jsem se zachovala.

„Promiň, jen jsem se chtěla doptat... vypadalo to fakt podezřele," zadrmolila jsem jako omluvu. Já jsem ale blbá, že podezřívám Ann z něčeho takového.

„To je v pohodě..." vydechla Ann a já byla ráda že to nechala být, „A co se týče té hádky, chci se ti omluvit, za to, jak jsem tě provokovala..."

„Taky se ti chci omluvit, jak jsem se chovala u Tii doma," narážela jsem na náš krátký rozhovor u domovních dveří. Pořád jsem se ještě cítila trapně kvůli mému opilému chování. Šeptat nahlas a schovávat se za dveřmi není úplně nejchytřejší... „A protože ses mi v poslední době pořád snažila zvednout náladu, vymyslím, co dnes budeme dělat," navrhla jsem, „Teda jestli máš náladu a chce se ti." Nechci Ann do ničeho nutit.

„Jasně, že chci," usmála se na mě, „A co teda budeme dělat?" Zeptala se zvědavě.

„Napadlo mě, že bychom si vzali kola a dojely k Samovi na ranč, tam si půjčily koně a projely se,"