Moje vina

Kapitola šestnáctá

Velká akce jménem svatba právě začala. Myslím, že bylo něco kolem poledne. Za tu dobu jsem s Caroline ani jednou nepřerušila rozhovor. Teprve, když se chystal obřad, tak jsme se musely rozdělit.

Přišla hromada lidí a většinu z nich jsem neznala. Každý z hostů, včetně nás, si sedli na bíle natřené židle, které byly postavené před svatebním obloukem. Já a zbytek rodiny jsme seděli v jedné z prvních řad a Tia seděla vedle mě. Bylo na ní vidět, že ještě před hostinou si už sama posloužila alkohol. Neseděla rovně a táhl z ní chlast. Nikomu jsem to však neřekla. Proč taky někomu kazit svatbu?

Obřad začal. Pianista na bílý křídlový klavír hrál svatební melodii a všichni se otočili dozadu. Teda skoro všichni. Tia se pořád mračila na svého otce, který čekal u svatebního oblouku. Tabitha v bílých svatebních šatech vypadala krásně.

Došla ke svému snoubenci a oddávající začal s řečí. Však to znáte. Berete si toho a toho v nemoci a dalších věcech. Poté byly na řadě prstýnky. Ale pak přišla zlomová věta, která na chvíli rozkolila pohodovou náladu.

„Pokud má někdo něco proti tomuto sňatku, teď má šanci to říct." Obvykle nyní všichni sedí a mlčí – ale Tia ne.

„Ano, já!" pronesla nahlas Tia s prudkým zvednutím vstala, ale kvůli jejímu podnapilému stavu ihned spadla na zem. Vyhrabala se zpátky a chtěla opět něco říct. Já jí však stáhla dolů, zpátky na židli.

„Drž. Hubu," zašeptala jsem jí do ucha a vraždila tu holku pohledem. Kdybych byla na jejím místě a nechtěla, aby se moje macecha vdala za mého otce, tak bych takhle na veřejnosti nic nenamítala. Buď bych si to s ním vyřídila předtím, nebo bych teď mlčela. I když, musím započítat fakt, že Tia je opilá. Ve stejném stavu jako je ona, bych asi taky nemluvila jako svatoušek. Ale nevím, jestli bych rodině udělala takovou ostudu.

Nastalo trapné ticho, ale jelikož Tia už držela hubu, tak oddávající zakončil obřad, svatebčané se políbili a hosté zajásali. Nyní následovala hostina, která se přesunula do restaurace. Rozhodla jsem se, že se pustím do svého úkolu, který už byl částečně splněný – opít Tiu.

Začala hostina. Nabrala jsem si jídlo, nalila si nějaké šampaňské, které jsem do skleničky přilila i Tie. Ta měla už tak rozostřené smysly, že si ničeho nevšimla. Obsah skleničky jsem do sebe kopla a nalila si další, s kterou jsem udělala to samé. Rodiče seděli celkem daleko od nás, takže jsem se neobávala mého prozrazení.

„Tak, Tio, jak se máš?" začala jsem naší konverzaci hloupou otázkou.

„Nic moc, když sleduješ, jak má tvůj fotr a macecha svatbu," zamručela a vrhala na pár velice nehezké pohledy.

„Kašli na ně," mávla jsem nad tím rukou, „Pojď se se mnou ztřískat, a třeba si dnešek ani nevybavíš," uchechtla jsem se, opět si nalila a vypila skleničku až do dna. Měla bych se víc ovládat, abych náhodou nezapomněla na to vypáčení tajemství. Pak nastal dlouhý rozhovor, který ale pořád neobsahoval to tajemství, které jsem z Tii chtěla dostat. Brzy jsem se však dočkala.

„Jediný, v čem jsi neměla pravdu bylo, že já jsem Matea neroznesla – teda myslim tim, že jsem nikomu neřekla, že se ti líbí," začala sama od sebe. Takže takhle to bylo? Na té přespávačce jsem o Tie zjistila, že v opilosti neumí lhát, takže jsem si byla jistá, že teď mluví pravdu.

„Tak proč ses ke mně pak chovala tak hnusně?" zeptala jsem se jí a zatvářila jsem se jako ublížené štěně.

„Protože mě ta kráva hlídá," zanadávala nahlas, až se po nás pár lidí otočilo. Nejdřív mě napadlo, že jí hlídá nějaká čtyřnohá flekatá kráva na pastvině, ale pak mi došlo, že myslela krávu dvounohou.